„Tvrdohlavost tvého bratra, je téměř nekonečná." Vydechl ztěžka Caecilius a dosedl na jednu ze židlí, proti Conradovi. Nacházeli se právě z jedné obývacích místností hradu, a už několik hodin, zkoumali svitek, který královna přinesla z knihovny. 

Uběhli již další tři týdny, a jak všichni předpokládali, král dělal všechno proto, aby se Zephyr znelíbil ještě více. Když se objevili spolu v místnosti, vzduch by se dal krájet nožem, jak byl napjatý. 

Bylo zcela nesporné, že se do Zephyr zamiloval. Jenže právě proto, dělal vše, aby si ona uvědomila, že nemiluje jeho. Byl k ní odměřený a tvrdý. Rezervovaný a chladný. Všemi prostředky ji dával najevo svou moc a její podřízenost.

 A hlavně nezapomínal na to, aby moc dobře věděla, že jeho ložnici navštěvují každý večer lehké děvy. Za každou cenu se jí snažil přesvědčit o tom, jak je krutý, a že vše, co o něm slyšela, je pravda. Byl totiž přesvědčen, že by jí jeho láska zabila. 

„Jeho počínání je pochopitelné," řekl Conrad zamyšleně, sklánějíc se nad dokumentem, „nemá jinou možnost. A řekl bych, že to svědčí o tom, jak moc je zamilovaný. A hlavně o tom, že je jeho srdce stále tak čisté, jako dřív. Nechce ji ohrozit, i když to znamená, že se obětuje a bude navěky trpět," povzdechl si a pak vzhlédl k matce a Caeciliovy, „spíše mne zaráží chování panny Zephyr. Ona je oproti Miuře nevyzrálá a paličatá. Chápu, že je zraněná, a její vzdor je odraz žárlivosti, protože ho miluje, ale..., co když má Varrock pravdu? Co když je její láska jen poblouznění a mladická a dětinská touha po něčem, co nemůže mít? Co chce za každou cenu, protože je zkrátka jen stále ještě umíněným dítětem? Vlastně se Varrockovi nedivím, že nechce riskovat její život. Když ji tak vidím já, vidí ji tak i on. Tím jsem si jistý."

 „Jistě máš pravdu, ale jisté je i to, že ona je ta pravá. Král by se nezamiloval, kdyby nebyla. Přeci nemá duši. A přesto jeho srdce přetéká láskou. Musí to být ona. Ovšem..., její nevyzrálost, nás ohrožuje všechny. A hlavně krále. Musíme ale jednat. Ona je potomek Desdemony z Hagaru. Potomek, na kterého čekáme už dvě století a musíme učinit i nemožné, aby oba prohlédli. Je to jediná králova, i naše naděje." Odvětil Caecilius, a přikryl královninu dlaň svou. 

I královna již byla z jejich válčení unavená. Však Zephyr dělala vše proto, aby krále naštvala. Vzdorovala, ač to bylo nepřípustné. Když ji nechal zavolat, dělala, že právě na loži nejspíše umírá. Natruc se oblékala stále do mužského oděvu, ač ji král přikázal oblékat se žensky. 

Místo aby se věnovala četbě a studiu s Miurou, schválně na nádvoří střílela z luku. Jakožto necudná panna, se měla chovat zdrženlivě a stranit se mužů, a ona jejich přítomnost vyhledávala. Kolikrát ji král vykázal z podhradí, kde jeho muži cvičili boj, a ona se jim snažila vyrovnat.

 Hlídal ji prakticky na každém kroku, a zřejmě to už i jeho zmáhalo. Zuřil pak, a spílal jejímu počínání. Dokonce ji nechal pak celý den zavřít za trest v pokoji. Jisté ale bylo, že by ji mohl, kdyby chtěl, potrestat i jinak.

 Však vzdor králi, byl vyloučený. Ona překračovala své možnosti a veškeré meze, které přikazoval její původ. Ano, Conrad měl pravdu, byla nevyzrálá a dětinská. Žárlila, ale museli si být jisti, zda za tím opravdu není jen její umíněnost. Zlomená hrdost po odmítnutí.

 „Co ale dělat?" povzdychla si královna nešťastně. Nemohla vidět svého syna tak trpět. Však vytrpěl už dost. A za ně za všechny. Za jeho otce a jejího nenáviděného manžela. 

„Je jen jeden člověk, který jí byl vždy blízký. Miura," zašeptal Conrad, „ona je chytřejší, než Zephyr, a i když právě ona má z krále takový strach..., možná bych s ní mohl promluvit. Získat spojence. Ona jediná, zná Zephyr nejlépe a mohla by nám pomoci."