Varrock seděl ještě dlouho po té, co skončily královské audience, na svém trůně, a hleděl do prázdna. Celý sál se již vylidnil, a on stále nepřítomně zíral před sebe.

 Zůstal jen Conrad s Caeciliem. Královna matka na ně kývla a odešla, aby mohli zapříst mužský rozhovor. Samozřejmě jim řekla vše, co v knihovně slyšela. Ale Varrock snad ani nevnímal jejich přítomnost. 

„Ochutnal jsi ji?" Řekl Conrad do ticha a Varrock sebou trhl, když ho vyrušil z jeho myšlenek.

 „Co tím myslíš?" Zamračil se. 

„Ty víš, co myslím. Ochutnal jsi klín, Zephyr z Hagaru?" Varrock se už nadechoval k dosti peprné odpovědi, pak si ale jen povzdechl. Vždy si byli s bratrem hodně blízcí, a takovéto rozhovory, byli pro ně přirozené. „Tak ochutnal?" 

„Jo, kruci!" vyprskl, „Ochutnal! A stále mám pocit, že ji cítím na jazyku." 

„A chutnala ti?" Nedbal Conrad bratrovy nevrlé nálady. Varrockovi oči vztekle zaplály, když se na něj podíval. 

„Víc, než si umíš představit." Vydechl ale nakonec a zoufale si prohrábl své vlasy.

 „Pak je to snad v pořádku ne? Proč jsi ji tedy poslal pryč? Proč sis ji nevzal, když po ni evidentně toužíš?"

 „Pomátl ses snad na rozumu?! Víš moc dobře jako já, že kdyby to nebyla ta pravá, zabil bych ji! Poslal bych ji na hranici a ještě bych si užíval její utrpení!"

 „Předpokládám, že proto jsi to tedy neudělal?! Proto, že máš strach, abys jí neublížil. To ale znamená jen jedno, bratře..., že ses do ní zamiloval. Kdyby ne, cožpak by ses tak zoufale bránil své touze?" 

„Plácáš kruci hlouposti! Cožpak já mohu milovat? S duší tak černou, že i peklo se přede mnou rdí?!"

 „A přesto je to tak. Nepřesvědčíš mne, že ji nemiluješ. Na to tě znám moc dobře. A ona je jistě ta, která by mohla zlomit onu klatbu. Musíš si ji vzít. Vezmi si její panenství, Varrocku!"

 „To nikdy neudělám! Nemůžu to udělat! Cožpak můžu riskovat její život? Raději zůstanu na věky proklet, než abych se musel dívat na to, jak kráčí k hranici." 

„Přesto nemáš jinou volbu."

 „Conrad má pravdu, králi. Nemáš jinou možnost." Ozval se Caeciliuv hlas.

 „Ještě ty s tím začínej!" zahromoval na něj, „A pokud vím, ten cit, musí být vzájemný. A pochybuji o tom, že ona by mohla milovat někoho takového, jako jsem já." 

„Jsem přesvědčen, králi,"  pokračoval Caecilius, „že je to ta pravá. Je to potomek Desdemony z Hagaru. A víme, že se do tebe zamilovala. Tvá matka slyšela její rozhovor s Miurou. Přiznala jí lásku k tobě." Varrock se na moment zarazil. Srdce se mu rozbušilo jako na poplach, ale zůstal nohama pevně na zemi. 

„Je nevinná. Je to ještě dítě, co ona může vědět?" Vydechl. 

„Je jí osmnáct, králi. Nabyla plnoletosti, a její nevinnost je žádoucí. Ano, je hodně naivní a prostořeká a divoká a nezvladatelná, ale právě proto, ses do ní zamiloval. Jenže ona nyní tvrdí, že tě nenávidí. Slyšela, jak jsi žádal Ludvíka, aby ti přivedl děvku."

 „Dobrá. Pak je vše vyřešené. Nemusím si alespoň dělat naděje a nemusím mít strach, že bych ji mohl ohrozit. Dobře, že mě nenávidí!" Zavrčel Varrock. Ale ani jeden, mu jeho slova nevěřil. Byli si jisti, že král opravdu cítí lásku. Už to, byla jejich naděje. 

„Znáš ženy. Mladé dívky jsou nevyzrálé, a ty jsi chytrý a dospělí muž. Víš moc dobře, že její nenávist pramení z její bolesti a žárlivosti. Možná by stačilo, kdyby věděla..."

 „Kdyby věděla, že nemůžu obcovat s nikým jiným, než s děvkami?!" vykřikl král vztekle, „A že i ty..., mne můžou uspokojit jen ústy nebo rukou?! Kruci?!" naštvaně praštil do područky svého trůnu, „Nemám právě chuť, se chlubit něčím takovým! A nemám chuť zkoušet, zda obstojí! Nikdy neohrozím její život! Nikdy! Ať raději žije ve vědomí toho, že král je zvrhlí a nechutný. Že je neschopen lásky, a ať uvěří všemu, co se o mně praví!" Vyskočil z trůnu a rozešel se ke dveřím.

 „Hmm, tak když ses tedy rozhodl, se navěky obětovat, tak pak ti asi ani nevadí, že se rozhodla se oddat prvnímu muži, který o ni projeví zájem." Řekl Conrad ledabyle. 

„Cože?!" vydechl Varrock a zastavil se v pohybu, „To nemůže udělat. To..." zamračil se a pevně semkl ruce v pěst.

 „Proč ne? Ty o ni evidentně zájem nejevíš, a máš snad pocit, že by měla tak krásná dívka, zůstat navěky sama a na ocet?" 

Varrock zalapal po dechu a pak zprudka vydechl. Představa, jak se oddává jinému muži, se mu vůbec nelíbila. Téměř ho při té představě pojímali mrákoty a po celém těle, mu naskočila husí kůže. 

„K čertu s vámi! K čertu s ní! Kruci!" Zaklel a vyběhl ze dveří. 

„Tak nyní jsem si stoprocentně jist, že se můj bratr zamiloval," zasmál se Conrad a otočil se na Caecilia, „je sice tvrdohlaví, jako mezek, ale myslím, že se nyní ani pořádně nevyspí. Bude ji nyní hlídat na každém kroku. Tím jsem si jist." 

„No, tak mám pocit, že nám začínají krušné chvíle. Ona bude asi stejně tvrdohlavá, jako on."