„Volal jste mne, můj pane?" Zašeptala Zephyr, když vstoupila do jeho pokoje. Přitáhla si svou dlouhou, režnou noční košili až ke krku a sklopila stydlivě zrak.

 Byla již připravena ke spánku, když za ní přišel Ludvík, že má ihned přijít do jeho pokoje. Nenechal ji ani, aby se znovu oblékla, a tvrdil, že král nerad čeká. Že musí jít hned. Styděla se ovšem. Však ještě nikdy ji žádný muž nespatřil jen v nočním úboru. Ale věděla, že králův rozkaz, nesnese odkladu. 

„Jistěže, ano!" Pronesl do ticha a odlepil se od okna. I on byl zřejmě připraven ke spánku. Na sobě měl jen svůj dlouhý háv, v pase přepásaný, a jeho vlasy byli ještě mokré, zřejmě po nedávné koupeli.

 Zephyr polkla, když její pohled sjel k jeho hrudi. Do míst, kde se háv rozhaloval, a odhaloval tak, jeho mohutnou hruď, porostlou černými chloupky. Všiml si jejího pohledu, i toho, že ji polila červeň. 

„Ještě nikdy jsi neviděla polonahého muže?" 

„Ne, můj pane." Jen přikývl, a jeho oči se zúžily do úzké škvírky. Ono vědomí, ho potěšilo. Nevěděl proč, ale její naprostá nevinnost, ho těšila a vzrušovala. 

„Zapomněla jsi snad na to, že tě chci potrestat?!" Řekl, a posadil se do křesla, proti ní.

 „Nezapomněla, můj pane. Jen jsem nevěděla, že to budete chtít učinit hned." Zadívala se na něj a znovu si přitáhla košili až ke krku. Propaloval ji svým pohledem a měla pocit, že snad vidí, i skrz onu látku. 

„Dobrá!" pronesl po chvíli, „Tedy se svlékni!" Přikázal, a Zephyr k němu roztřeseně zvedla zrak.

 „Já..., můj pane..., nic pod košilí nemám." Vykoktala a náhle se jí zdálo, že ji snad ani nohy neunesou. 

„Já vím," řekl klidně a opřel se pohodlně do opěradla, „chci tě vidět nahou. Tedy učiň, co jsem ti přikázal!" 

Zephyr zalapala po dechu, ale sáhla k okraji své košile. Králův rozkaz, nemohla odmítnout. Zvláště, když už jednou porušila jeho zákaz.

 Roztřesenými prsty, rozvázala tkanice pod krkem, a pak se zhluboka nadechla. Stále se na ni díval, a tak zavřela oči, když látku stáhla ze svých ramen a nechala jí spadnout na zem. 

Zhluboka se nadechovala, protože se jí náhle nedostávalo dostatek vzduchu do plic. Však stála zcela nahá, poprvé ve svém životě, před nějakým mužem. A ještě k tomu před králem. 

Jenže ani Varrock, nebyl na tom o mnoho lépe, než ona. Když se jí košile svezla k nohám, málem přestal dýchat. Nikdy neviděl krásnější ženu, než je ona. Byla prostě překrásná. Dlouhé vlasy jí splývali po holých ramenou až k štíhlému pasu. Její prsa, byla kyprá a krásně tvarovaná a její boky přesně takové, jak si přestavoval. Žensky žádoucí a stvořené k milování a rození dětí. 

Za celý svůj předlouhý život, ještě nikdy nezatoužil po žádné ženě tak, jako po ní. Jeho penis ztvrdl na kámen. Pevně semkl zuby a ještě chvíli se kochal její krásou a nevinností. 

„Otevři oči," přikázal ji pak, a když tak učinila, poklepal na svá kolena, „pojď sem a lehni si!" 

***

Tak dnes čtvrtá kapitola. Doufám, že se líbí. Děkuji za komentáře a hvězdičky.