„Obávám se, že král brzo ráno odjel s několika svými muži..." řekl Caecilius s povzdechem, když se na druhý den všichni sešli u oběda a Zephyr samozřejmě svého obra začala postrádat.

„Odjel?" vykulila oči, „Ale kam a proč?"

„Na obhlídku svého království..." vydechl Conrad, „Král to tak dělá už celá staletí. Je důležité, aby udržoval se svými lidmi kontakt. Brzy ráno jejich družina vyrazila na cestu..."dořekl smutně, protože znal hlavní důvod jeho odjezdu. Utíkal před svými city.

„A..., ale..." zašeptala Zephyr a najednou nevěděla, co říci. Ještě včera zažila nejkrásnější den svého života a král ji vyzná své hluboké city a nyní?

Nemohla tomu uvěřit. Chvíli zírala před sebe a bylo vidět, že se nikdo neodvažuje ani promluvit.

„A proč?" pokračoval Conrad a pokrčil rameny. On to chápal, ale rozhodnutí nezasahovat žádným způsobem do následných událostí, ho nutilo mlčet. Bylo na Zephyr, aby sama došla k závěru. A zda bude onen závěr správný, už nechtěli nijak ovlivňovat.

„No..., „řekla náhle Zephyr do ticha a položila příbor na stůl, „Nejsem hloupá. Moc dobře chápu, proč odjel..." zašklebila se.

„Proč?" vydechla s nadějí královna.

„Utíká, ale ne přede mnou..." usmála se Zephyr, „Utíká před sebou, ale to mu nikdy nedovolím," bojovně vystrčila bradu vpřed, „Král mne miluje, jsem si jistá."

V místnosti se rozhostilo hrobové ticho. Přesně v tuto reakci všichni doufali, i když v ní nevěřili. Předešlá Zephyr by se urazila. Rozzlobila, nebo by se cítila zrazená a opuštěná. Ale tato? Zdálo se, že se nemýlili, ona byla opravdu výjimečná. Jiná.

„Král bude pryč několik týdnů, panno Zephyr," pokračoval opatrně Conrad, „A obávám se, že jeho odchod znamená, že hodlá za svým včerejším selháním, udělat tlustou čáru. A také se obávám, že se bude snažit se tvé lásce znechutit..., víš, jak to myslím?"

„Ano, vím," povzdechla si Zephyr, „To se mu ale nepovede. Vím, proč to dělá..., má strach!"

A opravdu mu rozuměla. Měla pocit, jako kdyby viděla až do hloubi jeho duše. Miloval ji, ale věděl, že spolu být nemůžou. Dnešní odjezd byl tedy jeho útěkem před sebou samotným, protože nechtěl v její přítomnosti čelit svým citům. A také chápala, co myslel Conrad tím, že se bude snažit, aby se jí znechutil. Bude dělat vše, aby ho přestala milovat, tím si byla jistá. To se mu ovšem nepovede! Nikdy!

„Takže..., říkáš několik týdnů, místokráli?" řekla náhle zamyšleně, aniž by zvedla zrak od stolu, „To mám dost času na přípravu."

„Na přípravu?" vydechla královna současně s Miurou.

„Ano..., na přípravu svatby." Zašklebila se a Conrad se nahlas rozesmál.

„Ale..., obávám se, že můj bratr..."

„Jen bych potřebovala trochu pomoct..." přerušila výčet jeho slov, „Mám plán..."

„Ale Zephyr!" zamračila se Miura na své dvojče, „Víš, co říkáš? Král před tebou utekl, protože právě toho se bojí. Bojí se, že tě pošle na hranici! Cožpak nemáš strach?!" několik párů očí na ni pohlédlo a čekalo na její odpověď.

Zephyr si ale moc dobře uvědomovala ono nebezpečí. Ovšem také věřila, že jejich láska dokáže víc než dávná kletba její pra, pra, prababičky. Onen dopis znala zpaměti a dalo by se říci, že už od malička si představovala svého prince na bílém koni. A její představy se ani zdaleka nerovnaly skutečnosti.

„Nemám!" řekla náhle, „Znám každé slovo z toho dopisu a věřím, že v něm je klíč..., Po dlouhá staletí, nechť král Sheeboornu trpí. I lid Sheeboornský, za svou pýchu, hloupost a nečinnost. Pakliže se ale zrodí panna z Hagaru, která dokáže krále spasit, nechť láska zvítězí nad temným srdcem králova potomka. Ona panna, jejíž panenství je pevnější než chtíč, ať kopí muže, kterého miluje, jen prolomí," Předříkala část dopisu, „V tomto není nic víc než dědičnost," pokrčila rameny, „Jak jsem řekla..., zdědila jsem..."

„Zephyr!" zamračila se zase Miura, „To ale přeci není všechno!"

„Ne, ale i druhou část jsem pochopila..., musím králi porodit dědice!" pak předříkala druhou část dopisu, „Jen ona ho dokáže milovat, protože její srdce dokáže odpouštět. Její mysl se přenést přes zlobu a nenávist a její duše splyne s jeho. Jen plod jejich věčné lásky, může být toho zárukou. Bude však vykoupen krví a bolestí, která teprve očistí všechny hříchy minulosti.

Protože, smrt je jenom začátek."

„Hmm, to jsem tedy zvědavá, jak to chceš udělat!" ozvalo se po několika dlouhých vteřinách ticha.

„Jednoduše..., prostě krále znásilním. A tedy prosím, o vaši pomoc!" Pohlédla na Conrada s Caeciliem.