Když se otevřely dveře, stála Chloe zády k nim a dívala se z okna. Srdce se jí rozbušilo jako na poplach, protože moc dobře věděla, že je to on. Nebyla to služebná, ani doktor, ale její manžel.

 Neotočila se, jen se zhluboka nadechla a sklopila hlavu. Nejraději by se mu vrhla do náručí, ale nohy měla náhle jako z vosku. Zlobil se na ni, to bylo jisté, ale přesto doufala, že se v něm alespoň něco málo hnulo. 

Pochopila ale jedno, nikdy nedokáže změnit tu skutečnost, kým on je. Capo mafie La Kingpin Morte, a nejobávanější mafián na planetě. Třásl se před ním každý, kdo se ocitl v jeho přítomnosti. Stačilo vyslovit jeho jméno, a rozklepali se strachy. Nemůže ho změnit.

 Nemůže žít, jako obyčejná žena, s obyčejným mužem a dělat si, co chce. Pochopila to i snad proto, že nyní hýčkala pod srdcem výplod jejich lásky. A to hned dokonce trojitý. 

Bezděky se usmála a pohladila si své břicho. Snad budou po něm, povzdechla si, když si uvědomila strach, který by měla pokaždé, když by byli jako ona. Ano, nemůže změnit jeho, ale musí změnit sebe. A dokonce už i chápala, že právě nyní, jí představa kousků, které prováděla, nepřišli jako dobrý nápad. 

Oběma rukama objímala své břicho, které onou trojitou nadílkou už bylo dosti velké, a uvědomila si najednou nebezpečí, které jí vždy hrozilo. Dokonce konečně snad pocítila strach jejího otce a Kieranův.

 „Zlobíš se na mě?" Zašeptala, aniž by se otočila. Věděla, že stojí za ní, a celá se roztřásla tou představou. Ne strachy, přeci ten z něj nikdy neměla, ale touhou. 

„Nejraději bych tě přehnul přes koleno, dračice," uslyšela jeho hlas, ale zněl trochu jinak, než kdyby zuřil, „ale stejně mám pocit, že by to nepomohlo. Dokonce mám pocit, že by nepomohlo ani, kdybych tě zavřel do klece. Co mám s tebou tedy dělat?" Poslední slova řekl již téměř šeptem. S trošku jiným tónem a Chloe v něm slyšela náhle tolik lásky, až se jí podlomila kolena.

 „Milovat mě?" Vydechla a konečně se na něj otočila. Podívala se do jeho obličeje, a najednou nepochybovala ani trochu o tom, že by ji nemiloval.

 Pohled v jeho očích, mluvil za vše. Vypadal unaveně. Strhaně a vyčerpaně. Byla přesvědčena, že od chvíle co utekla, ani nespal. A snad ani nejedl. Strach, který o ni měl, jakoby stále ještě nedokázal vymazat z obličeje. 

Vypadal zcela zlomený, a pochopila, že onu jeho tvář, může vidět jen ona. Však jinak musí vždy, a za každých okolností, vypadat před každým tvrdě a neoblomně. Silně a bezcitně. Arogantně a sebevědomě. Nesmí si nikdy dovolit dát najevo svou slabost.

 A najednou jí ho přišlo tak líto, až se jí vehnali slzy do očí. Uvědomila si vlastně jeho strašnou samotu. Ač měl okolo plno lidí. Plno svých bodyguardů a své bratry, to na jeho bedrech ležela jejich bezpečnost. To na něm bylo veškeré rozhodnutí a životy jeho lidí. I její, a jejich dětí.

 A ona byla vlastně jediný světlý bod v jeho životě. Přístav, ke kterému se mohl vrátit, a kde jedině, mohl být sám sebou, a odhodit svou masku capa mafie La Kingpin Morte.