Kieran usadil Chloe na zadní sedadlo auta a sedl si vedle ní. Nemohla uvěřit, že onen muž, je nyní její manžel. Její domov byl nyní zcela někde jinde. U něj. V jeho domě. Vezl si ji k sobě, a Chloe z té představy bušilo srdce jako splašené.

 Celou cestu s ní ani nemluvil. Vyřizoval telefonát za telefonátem, a hned v několika světových jazycích. A dokázal být tedy hodně nepříjemný, napadlo ji, dle toho, jak se rozčiloval.

 Nevěděla, ani jak dlouho jedou, ale přišla ji to jako věčnost, když konečně dojeli k jakémusi komplexu, obehnaném vysokou, kamennou zdí. 

Obrovská brána se sama otevřela. Vjeli dovnitř a projížděli kolem rozlehlých zahrad a ohrad, až dojeli k velikému, téměř monumentálnímu domu. Zůstala sedět téměř s otevřenou pusou. Snad ani Buckinghamský palác, není tak obrovský, napadlo ji. Byl vážně překrásný, a dle všeho, už na ně čekali.

 Pod schody stálo vyrovnané služebnictvo a čekalo na svou novou paní. Kieran vystoupil z auta, otevřel jí dveře a pak jí podal ruku. Váhavě ji přijala. 

„Vítáme vás, paní." Uklonil se muž v livreji. 

„To je náš majordomus. August." Řekl Kieran, „Vše připraveno, Auguste?" 

„Jistě, pane. Jak jste přikázal." Kieran spokojeně přikývl a pak ji seznámil se služebnictvem. V řadě vyrovnány služky, uklízečky, kuchařky a zahradníci, ji uctivě pozdravili.

 „S ostatními se seznámíš za chvíli. Z druhé strany domu, je připravena taková menší oslava." Řekl a změřil si ji pohledem. Připadala mu nervózní, ale vlastně se tomu vůbec nedivil. 

Své soukromí, si přísně střežil, a hlavně bezpečí své rodiny, a proto také ona oslava, byla jen okruhu rodiny a jeho nejbližších spolupracovníků, kterým stoprocentně věřil. 

„Chtěl bych, aby sis ty šaty ještě chvíli nechala. Pak se převlékneš." Řekl, a uchopil ji za paži, aby ji odvedl do zadní části domu.

 „Já ale nemám zde nic na sebe." Vyhrkla. 

„Všechno už máš tady. Nakoupil jsem vše, co potřebuješ." Řekl samozřejmě, a Chloe se zamračila. 

„Vše co potřebuju?!" Zarazila se, a jelikož ho držela za paži, zastavil se i on, „To mi jako budeš diktovat, co mám nosit? Já mám své oblečení!" 

Změřil si ji naštvaným pohledem a varovně povytáhl obočí. Zrovna došli na opačnou stranu domu, kde postávali a posedávali hosté, čekající na ně. Mezi nimi, samozřejmě i Rufus s Jennou a Stellou. Hned si všimli novomanželů, stojících proti sobě, jako dva kohouti. 

„Ano," řekl klidně s varovným tónem v hlase, „budu ti diktovat, co budeš nosit. Budu ti diktovat co budeš jíst, i kdy budeš spát. Budu ti diktovat co můžeš a nemůžeš dělat. Dokonce, i s kým smíš mluvit. Je ti to jasné?!" Chloe vzdorovitě vystrčila bradu vpřed a nadechovala se k odpovědi. To ji ale nedovolil. Chytl ji za bradu tak pevně, až byla nucena mu pohlédnout do očí. Stiskl. „Jasné?!" Povytáhl obočí. „Varuji tě, dračice! Se mnou si nezahrávej. Já nejsem tvůj otec. Mě budeš poslouchat na slovo, a když ne..., přijde trest." Dlouze se jí zadíval do očí, ukazujíc ji svou nadvládu a pak ji pustil. Stále ji však pevně svíral paži. „Teď se budeš chovat jako šťastná novomanželka, nebo si mě nepřej. Mimochodem..., jsem rád, že už mi konečně tykáš. V posteli by to totiž znělo divně."