Rufus Thorton stál před dveřmi kostela a vedle něho stála jeho dcera Chloe. Držela ho za paži a ani nedutala.

 Čekal, až dostanou znamení a budou moci vstoupit. Byl pyšný, na svou dceru. Vypadala nádherně, a zvláště proto, že si bere někoho takového, jako je Kieran. Byla to nevýslovná čest pro něj, ale přeci jen by byl klidnější, kdyby nyní vedl k oltáři Stellu. Tam by si byl alespoň jistý, že se nemůže nic stát. 

Za to u Chloe, nikdy nemohl vědět, na čem je. Už od malička byli ty dvě, jako voda a oheň. Stellu nemuseli prakticky ani hlídat, a když ji někde posadili, našli by ji tam klidně sedět ještě na druhý den. Za to Chloe, ještě se nestačil ani otočit, a byla pryč. 

I ve škole to bylo stejné. Stella byla poslušná a klidná, a Chloe nosila poznámku za poznámkou, za neustálé vyrušování. Za rozbité okno, když hrála fotbal a za jízdu na tašce po schodech. A čím byla starší, tím to bylo horší. Stella si hrála s panenkami a toužila být modelkou. A Chloe lezla po stromech. Hrála fotbal a jezdila na koni. Stella racionálně uvažovala a všechno dvakrát zvážila, a Chloe byla jako neřízená střela. Nejdřív činila, pak myslela. Neustále měla hlavu v oblacích a pro svou nepozornost a zbrklost, dostávala se do problémů. 

Dva bodyguardi, stojící přede dveřmi kostela, jim náhle pokynuli a otevřeli dveře. Rufus s tlukoucím srdcem, vykročil vpřed. 

Čekal, že Kieranova svatba bude událostí roku, ale tolik lidí nečekal, ani on. Byla zde mafie z celého světa. Všechny její přední zástupci a celé město, bylo obšancováno. Nikdo nesměl do města, ani ven. I kostel, byl narván k prasknutí. 

Vykročili uličkou, na jejímž konci stál Kieran Sandoz McKenna a díval se na ně. Rufus stiskl Chloe ruku. Zdála se mu podezřele klidná, a to nevěstilo nic dobrého. 

„Hlavně klid, holčičko," zašeptal, „jen nevyveď nějakou hloupost." 

„Já vím, tati. Co pak mě neznáš?" Kdyby mohl, začal by se smát, ale zrovna došli až nakonec a předal nevěstu ženichovy.

 Kieran stál na konci uličky a když se otevřeli dveře, skoro se mu zatajil dech. Jeho nevěsta byla krásná. Dlouhé, kaštanové vlasy, se jí v prstýncích vlnili okolo obličeje a její bílé šaty, vykládané zlatými plátky růží, na ní vypadali úchvatně. Však je sám vybíral. Měl rád vše pod kontrolou a nikdy nenechal nic náhodě, a tak i výběr šat pro svou budoucí ženu, bral jako samozřejmost. Její bujný dekolt se dmul v tom výstřihu, a on se přistihl, že zrovna v těch místech zakotvil jeho pohled. 

Když mu ji Rufus předal, poslušně ho chytla pod paží, ale ani se na něj nepodívala. Zamračil se. To se jí přeci nepodobalo. Byla nějak moc klidná a smířená a on čekal, že se bude vzpouzet, jak divoké hříbě. 

„Doufám, že jsi si vědoma toho, že si tě stále můžu přehnout přes koleno, nadzdvihnout šaty, a přesvědčit se." Povytáhl obočí v otázce.

 „To byste neudělal." Vyprskla, aniž by se na něj podívala. 

„To si piš, že ano. Nemám s tím vůbec žádný problém, dračice." 

„Co pak?" zašklebila se Chloe a konečně k němu vzhlédla, „Nejste si jist, jestli vedle vás stojí správná žena?" Polkla. Už ten pohled na něj, ji vyvedl z míry. Však když vstoupila do kostela a viděla ho stát na konci uličky, málem zakopla. Byl dokonalý. V tom svém ručně šitém, na míru a předraženém obleku, vypadal jako sen každé ženy. Jen ne její! 

Stály zády do sálu, před nimi stál kněz, a čekal, až mu dá Kieran znamení. Mluvili sice tiše, ale stejně všichni v místnosti poznali, že se o něčem dohadují. A Rufusovy začínalo být zase zle. Jeho žena mu stiskla ruku, a on najednou pocítil úlevu, že starost o ní, převezme někdo jiný. Jen aby s ní měl ovšem dost trpělivosti, prolétlo mu hlavou. 

„Chcete se tak vehementně ženit," pokračovala Chloe, „a nejste si jist svou nevěstou? To je skandální, pane McKenno. Jak si můžu být pak jistá, že si mě nesplete a neskončíte v posteli s..." Kieran se neudržel a začal se smát. Kněz si nervózně odkašlal, a začal si po tichu předříkávat otčenáš. 

„Neměj strach, dračice. Věř tomu, že v posteli bych poznal ten rozdíl. A nyní nemluvím o znaménku na tvé prdelce, tomu věř." Zamrkal na ni a Chloe zčervenala, jak rajské jablko.

 „Nechcete už začít?" zatvářila se znuděně, „Ať to máme za sebou." 

„Nemůžeš se dočkat naší svatební noci?" Chloe vyděšeně vytřeštila oči a zalapala po dechu. Svatební noc, úplně na to zapomněla. „Dočkáš se, dračice," usmál se potutelně, „ale nejprve nás čeká v mém domě, taková menší oslava." Mrkl na ni, a pak pokynul knězi, který si viditelně oddychl.