„Nechal mě potupně odvézt ze hřiště," zamračila se, Chloe, „moc mi na tom zápase záleželo, ale stále se chová jako barbar." 

„Nedala jsi mu na vývěr. Postavila jsi ho před hotovou věc," pokrčil Hazel rameny, „respektuji všechno, co Kieran dělá. Jedná dle zákonů mafie, ke kterým i ty, jsi byla vychována, neznamená to však, že bych s nimi zcela souhlasil." Chloe se na něj nechápavě podívala. Z toho muže šel přirozený respekt a měla k němu úctu.

 „Jsi žena nebo dítě?" Povytáhl obočí a Chloe se na něj zamračila.

 „Samozřejmě, že žena."

 „Ale chováš se jako vzdorovité dítě," pokrčil ledabyle rameny, „nedivím se, že se k tobě Kieran pak musí tak i chovat." 

„Jak to myslíte, pane?" 

„Jak to říkám. Žena přeci má prostředky na to, aby dokázala zvrátit rozhodnutí svého muže. Zvlášť..., když onen muž po ní touží."

 „Já..., vážně nechápu, proč mě to říkáte?" 

„Snad proto, že miluji svého syna a přeji si, aby byl šťastný. Mysli si co chceš..., já nikdy nepůjdu proti svému synovy, protože jeho jednání, ač je nepochopitelné, je správné. Je tím, čím je, a ty jsi jeho ženou. Nic víc," nahnul se k ní a zadíval se jí do očí, „je jen na tobě, jestli chceš být víc, než jeho majetek a hračka na hraní." 

Chloe se zamračila. Kdyby ji toto řekla Stella, zase by se na ni zlobila, ale od tohoto muže, to vyznělo jinak. Najednou se z vnitra domu, ozval křik a hlasy. 

„Obávám se, že Kieran zjistil, že jeho žena opět utekla," zasmál se, a opřel se do opěradla svého křesla, „dávám mu pět minut na to, než se objeví zde."

 Chloe zalapala po dechu, a s obavami se podívala ke dveřím. Nebude se přeci ale bát svého muže, nebo ano? Horečně vymýšlela vysvětlení, kterým mu zdůvodní její přítomnost zde. Vzhlédla k Hazelovi, a ten jako kdyby četl její myšlenky. 

„Hlavně mu nelži, děvče. Nikdy. Nebo si myslíš, že by ti někdy opravdu dokázal ublížit?!" Tázavě povytáhl obočí. Chloe zaváhala. Dokázal? Vážně si někdy pomyslela, že by ji opravdu dokázal zabít, nebo třeba jen uhodit?

 Zatřásla hlavou k odporu. Ne, to si vážně nemyslela. Vlastně z něho neměla strach, i když on ji ho chtěl evidentně nahnat. Stále cítila jen jedno, nesmírnou touhu, i když se jí to samotné nelíbilo.

 „Tak to jsem rád." Řekl spokojeně, když se na chodbě ozvali kvapné, blížící se kroky. Pak se otevřely dveře a do místnosti vstoupil Arkin se Zaynem.

 „Otče?" Pozdravili ho, a postavili se vedle dveří. Pak se ve dveřích zjevil Kieran. Pomalým, houpavým krokem vstoupil do místnosti. Chloe přirostla do sedadla. Vypadal naštvaně. Hodně naštvaně.

 „Otče?" Zašeptal, aniž by svůj zrak odlepil od své ženy. Zastavil se a upřel na ni svůj planoucí, rozzuřený pohled. 

Hazel se ohlédl po svých synech. Všichni tři stáli ve svém tradičním postoji. S mírně rozkročenýma nohama a s rukama složenýma na prsou. 

Možná vypadali nebezpečně, a hlavně Kieran budil vždy dojem studeného, odměřeného a chladnokrevného muže, on ale věděl, že za jeho slupkou, se skrývá oheň McKennů.