Chloe pochopila, že nemá jinou možnost. Cítila, že buďto se svlékne dobrovolně, nebo to udělá sám. A dle toho jak se na ni díval, nebral by si servítek. 

Shodila ze sebe šaty, a po té si stáhla i kalhotky. Celou dobu se na ni díval a jeho jiskrné oči planuly jak dva uhlíky. Přejel její tělo hladovým pohledem a pak ji uchopil tak rychle, až vykřikla. Přišpendlil ji ke stěně, zvedl jí ruce nad hlavu a pevně je tam držel. Pak se zhluboka nadechl a vdechl její vůni. 

„Přivádíš mě k šílenství!" Zavrčel, „Vůbec si nevím rady, dračice. Co mám s tebou kruci dělat?! Můj bože! Někdy mám tak velkou chuť tě zaškrtit, že to není možné!" Zasténal do jejího obličeje téměř zoufale, a pak se tvrdě vrhl na její ústa. 

Drtil je svými rty a přitom ji držel tak, že se nemohla bránit. Ona ale nechtěla. Opravdu ne, roztála zase v jeho náručí, jak zmrzlina na slunci. 

Ale Kieran nebyl vůbec něžný. Nebyl jemný ani citlivý. Byl naléhavý a tvrdý. Bral si to, co chtěl, a co tak moc potřeboval. Vyhoupl si ji do náručí, obmotal si její nohy kolem svého pasu a pak tvrdě přirazil. 

Pevně svíral její ruce nad hlavou a tvrdě přirážel, zhluboka oddychujíc, jakoby ji trestal. Jakoby ji nějak takto chtěl vyplatit, ale hlavně potřeboval ulevit svému napjatému tělu. 

Ale i Chloe poznala, že toto měl být zřejmě určitý druh trestu. Jen si bral, aby se ukojil, a nechtěl ji nic dát. Přirážel tvrdě a vší silou do ní bušil tak, jakoby se jeho mysl upnula jen k jedinému cíli, uspokojit se.

 Když pak zvrátil hlavu a nahlas vykřikl, a ještě několikrát přirazil, vyvrcholil do jejího těla. Chvíli se snažil nabrat koncentraci a pak ji spustil na zem. Přehlédl ji zadýchaným pohledem. 

„Teď se oblékni!" zavrčel, „Za chvíli bude večeře, a nedochvilnost nesnáším!"

 Chloe se na něj zamračila. Měla by být z jeho jednání pohoršena, ale ona byla vzrušená. On ji nechá tak? Neukojenou? Toužící po vyvrcholení? Nedokázala to pochopit, ale jakkoliv se jí dotkl, toužila po něm a toužila, aby se jí dotýkal a miloval jako minule. 

Jenže pochopila, že to udělal schválně. Jen si vzal, a ukojil se, a ji nechal tak, aby ji potrestal. Vzdorovitě zvedla hlavu, když zmizel ve své šatně. Když za chvíli vyšel oblečený, v černé plátěné kalhoty a bílou košili, u krku ledabyle rozhalenou, znovu po něm zatoužila. Jenže jeho varovný pohled, zpražil její pocity.

„Řekl jsem, oblékni se, dračice. Hned!"

 „To chceš jako říct, že to je všechno?!" Zamračila se a bojovně vystrčila hlavu. Pochopil, poznala to z jeho pohledu. V mžiku byl u ní a chytl ji pevně za bradu, aby se mu musela podívat do tváře.

 „Přesně to chci říct!" vydechl ji do obličeje, „Nemiloval jsem se s tebou. Vzal jsem ji jen to, co mi náleží. Ukojil jsem sám sebe, abych zahnal touhu tě zabít. A ty..., jakožto můj majetek..., moje hračka na hraní, jsi mi v tom dobře posloužila! A buď ráda, že to tak kurva je!" S opovržením ji pustil a vykročil ke dveřím. „Zkus se zpozdit o jedinou minutu, dračice," zavrčel ještě ode dveří, „došla mi totiž trpělivost, a nechtěj poznat mou druhou tvář. Nechtěj za žádnou cenu poznat, kdo je capo mafie La Kingpin Morte!"