Když se Chloe ráno probudila, Kieran ještě nebyl doma. Zřejmě by ji to mělo být jedno. Však si ho přeci vzala proto, že musela. Byla to její povinnost, ale ke svému údivu, jí to jedno nebylo.

 Nějakým záhadným způsobem, se dostal do její hlavy a ona o něm začala přemýšlet jinak, než doposud. Na jednu stranu z něho měla strach a respekt, ale na druhou stranu cítila, že dokáže být i jiný, než se o něm povídá. 

A bylo ji jasné, že onu druhou tvář má jen pro ty, které miluje. Ji, ale určitě ne. Přeci i on, si ji vzal jen proto, že musel.

 A tak, i když se klubající cit v jejím srdci ozval touhou po něm, vůbec jí nepřekvapilo, když ji Arkin u snídaně klidně sdělil, že spí u své milenky. Znala zákony mafie a nebylo výjimkou, že muži mívali milenky. Pro ženy to bylo přísně zapovězeno, pod hrozbou smrti, ale muži si mohli užívat, dle libosti. 

A i když byla Chloe naivní a potrhlá, moc dobře si uvědomovala, že by to muž nedělal jen v jednom případě. Když by svou ženu opravdu miloval. Což ale evidentně nebyl jeho případ. 

Jenže Chloe nechápala proč, ale strašně ji to vadilo. A vadilo jí to víc, než bylo přípustné. Vlastně neměla právo, ho za to vůbec kritizovat, ale užírala se tím čím dál více. 

„Je dobře, že ses do svého muže zamilovala." Řekla Klotilda, jen tak mimochodem, když Chloe celý den pozorovala. Však chodila jak tělo bez duše. Od chvíle, kdy ji Arkin řekl, že byl Kieran celou noc u milenky, byla zaražená a duchem nepřítomná.

 „Zamilovala?!" Vydechla Chloe vyděšeně, „Jak jsi na to přišla?! Je to můj muž. Vzala jsem si ho jen proto, že to byla má povinnost, nic víc!"

 „No..., já jen, že vidím, že ti vadí, kde celou noc byl." Mrkla Klotilda.

 „Vůbec mi to nevadí!" řekla moc rychle na to, aby to byla pravda, „Znám zákony. A jestli chce spát s milenkami, místo mě," pokrčila ledabyle rameny, „budu ráda. Alespoň budu mít od něj klid." 

„No jak myslíš, děvče. Abys potom nelitovala."

 Jenže Chloe litovala, a nechtěla si to přiznat. A tak když přišel čas večeře, a sloužící prostřeli stůl, byla ještě v pokoji a oblékala se. 

„Večeře je na stole, paní." Řekla služebná Regina, když nakoukla do dveří.

 „Přijdu hned." Zabrblala Chloe. 

Už dvě hodiny, se totiž přehrabovala ve své obrovské šatně šatníkem, který ji nakoupil, a stále nemohla přijít na to, co si obléci. Rozhodla se totiž vypadat co nejlépe. Úchvatně. Nebo ještě lépe, tak, aby začal litovat toho, že od ní večer odešel. 

Onu strategii, ji poradila Stella. Byla tak zoufalá z toho, co cítí, že jí prostě musela zavolat. A i když na ní byla naštvaná za to, že ji obvinila z toho, že je do něj zamilovaná, tato strategie se jí líbila.

 Rozhodla se být dokonalou, mafiánskou manželkou. Rozhodla se jednat tak, jak je psáno v zákoně. Dle instrukcí, které dostala, a nedat na sobě znát, že by jí jakýkoliv bod, z onoho blábolu, snad mohl vadit.