Kieran si dopřál dlouhou sprchu. Chloino jednání, ho úplně vyvedlo z míry a nedokázal pochopit proč. 

Byl, capo mafie La Kingpin Morte, a byl někdo, koho se všichni bojí. Jeho pověst ho jistě předcházela a bylo mu jasné, že mnohdy přeháněla, ale vždy, a za každých okolností měl své city a jednání pod kontrolou. 

Jako capo mafie, byl neúprosný a studený, jako led. To jen doma ve své rodině, mohl být sám sebou, ale i tehdy, snažil se držet zákonů mafie. Proto se také oženil. Jeho otec ten sňatek domluvil, když byl ještě malý, a on ani na okamžik, nezapochyboval o tom, že by to tak nemělo být. 

Jeho ženou měla se stát Stella. Byla pro tu funkci dokonalá. Ale on si ač nerad musel přiznat, že tady zcela zapomněl na zákony a odhodil je stranou. Kvůli ní.

 Jen co Chloe spatřil, zcela ho uchvátila. I když po vizuální stránce byla od Stelly k nerozeznání, stejně by ji vždy poznal. Ona byla zvídavá. Plná života a neposedná. Upřímná a bezprostřední. A její prvotní vzdor k němu, přišel mu tehdy tak osvěžující. 

Však každá z dívek a žen, by dali vše, aby ho měli. Aby si jich všiml. Všechny do jediné, leželi mu u nohou. Jen ona, evidentně ne, a to v něm probudilo touhu ji zlomit. Touhu dobývat a plenit. Podmanit si ji a ukázat ji, kde je její místo. 

Ano, rozčilovala ho. Štvala a provokovala ho její naivita. Šílel z jejích neustálých malérů a probouzela tím, v něm skoro živočišný pud. Vůbec ale nechápal, proč ho samotného tak rozčiluje představa, že by si ji jen tak vzal. Proč ho tak rozhodila Chloina hláška, „ať to máme za sebou." 

Za normálních okolností, by se nad tím vůbec nepozastavil. Prostě by splnil svou povinnost, vzal by si ji a bylo by vymalováno. A kdyby nepoznal Chloe, a byla nyní jeho ženou Stella, jistě by to tak bylo. Nebral by ohledy na to, zda je, nebo není připravená. Zda ho chce, nebo ne. Prostě by ji ošukal a hotovo.

 Ale nyní ke své zlosti mu ona představa nepřišla tak lákavá. Vlastně měl za tu hlášku na Chloe vztek, a nedokázal pochopit proč. Normálně by to přešel mávnutím ruky, vždyť by v podstatě měla pravdu. Jenže nyní pochopil, že chce víc. Mnohem víc. 

Toužil po ní tak moc, jako ještě po žádné ženě. Sex miloval a užíval si ho plnými doušky. O milenky neměl nouzi, však mu ženy sami lezli do postele, ale nikdy necítil to, co teď. Pocity, které cítil, vůbec neznal, a nedokázal je definovat. 

V její přítomnosti, jakoby si jeho tělo dělalo, co chtělo. I jeho mysl. Už několikrát se mu stalo, že se jeho penis probudil, i proti jeho vůli. Jakoby vážně měl svůj mozek, ale nikdy dříve, to přitom nezažil. Vždy se dokázal stoprocentně kontrolovat, ale s ní, jakoby šlo všechno jaksi pozpátku. 

I jeho mysl, v souvislosti s ní, snad pracovala zcela jinak. To co by jindy vůbec netoleroval, přešel jakoby nic. To co by jindy trestal a požadoval, nyní přecházel, jakoby se nechumelilo. A to ho také štvalo víc, než by chtěl. Však zákony pro něj byli přeci vždy vše a najednou je kvůli jediné ženě, dokáže ohýbat, jak se mu zlíbí.

 Vztekle praštil pěstí o stěnu sprchy a nechal si proud vody stékat po tváři. Už dávno si ji měl vzít. Měl ji opíchat a připravit o panenství a byl by klid. Udělal by, co se po něm chce, a měl by být spokojen.

 Jenže najednou ho představa, že nyní přijde za ní, a ona se mu oddá z povinnosti a jen proto, aby už to měla za sebou, úplně děsila.