„Ty..., zlobíš se na mě?" Zašeptala a provinile se podívala do rozzlobené Kieranovy tváře. Kieran si zprudka odfrkl, jak se snažil uklidnit, ale Zayn nedokázal odolat. 

„Myslíš, že by neměl? Málem jsi ho znovu připravila o svatební noc."

 „To..., to jsem neměla v úmyslu," vydechla překvapeně, „vážně to byla nehoda. Však jsem na to připravená." Pohodila rukou ke svému úboru a Kieran si povzdechl. Najednou i on, měl co dělat, aby se nezačal nahlas smát. Její čistá upřímnost, hraničící s naivitou, ho úplně odzbrojila. 

„Vážně ne?" přidal si. Prostě neodolal, „Myslel jsem, že budeš mít strach, a že si přede mnou utekla." 

Zayn ho šťouchl s úsměvem do žeber. „Zas takový kanec nejsi, brácho, aby se před tebou tvá žena schovávala v mučírně." 

„Ne..., to bych neudělala. Čekala jsem na tebe, Kierane. Opravdu. Klotilda mě náležitě připravila. Jak jsi nařídil." Vydechla znovu překvapeně nad tím, že by zrovna jí, mohlo něco takového napadnout. 

Kieranovy zacukalo ve tváři. Několikrát se zhluboka nadechl a pak rezignovaně pokrčil rameny. Přistoupil ke kleci a otevřel ji. Pak si vyhoupl Chloe do náručí a rozešel se k východu. 

Chloe se ho chytila okolo ramen a zhluboka vdechla jeho mužnou vůni. Úplně se jí z toho zatočila hlava. Tak blízko nebyla snad nikdy žádnému muži. A jeho silné paže, a to, jak si ji nesl, jakoby snad nic ani nevážila, ji celou rozechvívalo. 

Po očku se dívala do jeho krásné tváře, na které pomalu rašilo několikadenní, pečlivě zastřižené strniště. A jeho ostře řezané rysy a ústa, ze kterých nedokázala odtrhnout zrak. Ano, možná by měla mít z něho strach, ale nějak si nedokázala vzpomenout na to, proč.

 Přinesl ji do své ložnice a postavil na podlahu pokoje. Změřil si ji pohledem.

 „Půjdu se vykoupat, Chloe," varovně povytáhl obočí, „a po tobě chci jen to, aby ses ani nehnula z pokoje. Jasný?!" Zuřivě přikývla hlavou. 

„Ja..., jasný," vydechla, „takže mě připravíš o panenství, a ztvrdíš náš sňatek?" Otázala se nevinně, ale jemu se ona formulace moc nelíbila, a sám nechápal proč.

 Však přesně to chtěl, od samého začátku. Připravit ji o panenství a završit manželství, jak je psáno v zákonu. Nyní mu to ale z jejích úst, přišlo až neosobní. Nechtěl ji připravit o panenství. Nechtěl jen završit jejich sňatek. K jeho velkému překvapení toužil po tom, dostat víc. Dát ji víc. Toužil po tom, se s ní pomilovat.

 „Ano!" Zavrčel ale nakonec, vztekle bojujíc s kravatou, „Vezmu si tvé panenství, dračice. Tvé tělo. Ztvrdím náš sňatek," odhodil sako a kravatu, „ty se posaď na postel a opovaž se hnout z místa. Rozumíš?!" Hodil po ní naštvaný pohled. Možná více, nežli chtěl. Poslušně si sedla a vzhlédla k němu. 

„Já jsem připravená celou dobu," zamračila se na něj, „vím, co je moje povinnost. Nemůžu za to, že se vždy něco tak semele. Není to moje vina," vzdorovitě vystrčila bradu, „tak si pospěš, ať to máme za sebou."

 Kieran zalapal po dechu. Pak se nadechl k odpovědi, ale došla mu slova. Ať to máme za sebou? Měl chuť ji chytit pod krkem a pořádně s ní zatřást. Nakonec se ale otočil a zmizel v koupelně.