Asi o dvě hodiny později, byla Seraphina připravená na příchod Alfy. Zenobia jí pomohla s koupelí, a dokonce vybrala i její oděv na večer.

„Bílá je znakem nevinnosti," usmála se Zenobia a změřila si ji pohledem, „Vypadáš nádherně, dítě moje. Musím uznat, že má Alfa vkus. Ale obývávám se, že sám na sebe si ušil bič." Smála se zase Zenobia, až se zalykala.

Seraphina se na sebe podívala do zrcadla. Povytáhla obočí, zašklebila se a pak udělala svůdnou erotickou pózu.

Vypadala opravdu sexy, to musela sama uznat. Bílá krajková noční košilka byla hebká na dotek a průsvitná jako pavučina. Sahala sotva pod její zadeček a hluboký dekolt odhaloval zase její prsa.

Ano, Zenobia měla pravdu, Alfa měl opravdu vkus, pomyslela si. Co se týkalo jejího oblečení v soukromí, nešetřil na jeho svůdnosti. Zřejmě si dal hodně záležet na tom, aby jeho žena byla pro něj sexy. Jen pro jeho oči, samozřejmě.

A že tedy sexy byla. Kdyby byla nahá, vyšlo by to nastejno.

Ne, že by ale jeho výběr neschvalovala. Naopak. Jen jí vadilo, že to byl jeho nápad a ne její. Že v soukromí bude za femme fatale a na veřejnosti za jeptišku.

„Proč myslíš, že si na sebe ušil bič?" Vydechla Seraphina zamyšleně.

„Nezapomínej na to, že tvůj muž je vlk. Není člověk, Seraphino. I když se nachází v lidské podobě, stále je vlkem, a to měj neustále na paměti."

„A to znamená?"

„To znamená, že jeho chování nikdy nebude úplně lidské, ať se snaží sebevíc. Jeho instinkty budou stejně převládat. Však jeho vlk je s ním neustále. Mluví s ním. Ovlivňuje ho, a to hlavně ve chvílích vzrušení. Ať se jedná o boj, nebo o milování. A u Alfy, je všechno tisíckrát silnější."

„Chudáček můj Alfa..." zasmála se Serapina a znovu se zatočila před zrcadlem.

„No..., ale to nejhorší období přijde, až bude mít Alfa své dny. Doba páření je u vlků dlouhá a trvá i dva měsíce, dvakrát do roka. Tehdy jsou vlci více vášniví, chrání své vlastní, řídí se instinkty a mají silná, nezlomná pouta. Jsou více teritoriální a napružení. Jejich touha je nekonečná a stále přítomná."

„Ach ano. Četla jsem smlouvu..." zamrkala Seraphina na chůvu.

Na ten důležitý dokument, nemohla opravdu zapomenout. Po tváři ji ale přelétl úsměv, když si na něj vzpomněla. On si snad myslí, že ji na základě toho cáru papíru má pod kontrolou? To se tedy hodně spletl.

Zapátrala v paměti do doby, kdy se rozhodla, že Alfa Raven Moretti De Luca bude její manžel.

Její sestra Helena byla od malička vychovávaná k tomu, že se stane jeho ženou. Jenže Helena byla jiná než ona. Byla její praví opak. Byla tichá, nekonfliktní a stydlivá. Jen představa že se stane ženou Alfy, ji naháněla hrůzu a proplakala dlouhé noci. A tak se tehdy rozhodla, že ji vysvobodí.

Ještě ji nebylo ani patnáct, ale už měla v životě jasno. Stane se Lunou Alfy. Líbil se jí. Všechny její spolužačky jím byly okouzleny. Aby také ne, když se o něm šířili pověsti téměř fantastické. Každá by mu padla k nohám, kdyby mohla. I přesto, že se o něm říkalo, že je arogantní, protivný a nafoukaný.

Jenže ona už tehdy věděla své.

I když v jejich komunitě bylo normální, že ženy byli panny až do své svatby, neznamenalo to, že by nutně musely být cudné. Ano, byli dívky, jako třeba Helena, které omdlévali už při slově „sex, nebo penis", to ale nebyl její případ.

Ona se na svou rolu Luny náležitě připravila. V místním vykřičeném domě se spřátelila s bordelmamá Livií, která ji naučila a vysvětlila snad úplně vše, co se mužů, mužského těla a milování týká.

Dokonce byla připravená natolik, že kdyby Raven její šatník rovnou nespálil, mohla mít nyní na sobě ještě vyzývavější košilku, než jakou jí koupil on.

Až do takových detailů byla připravena na muže, do kterého se zamilovala před třemi lety, když mu oznámila, že by ho „možná skousla".

Už tehdy cítila, že se za maskou velkého bosse mafie a obávaného Alfy smečky, skrývá vášnivý a milující muž.

Muž, který si myslí, že zkrotí ji, ale bude tomu přesně naopak.