Seraphina stála před otevřenou skříní, paže založené na prsou, oči se jí nebezpečně přimhouřily. Její módní budoucnost právě prošla kompletní destrukcí.

Venku? Skromné šaty, konzervativní střihy. Upnuté a zahalené modely, které by s klidem mohla nosit jeptiška.

Uvnitř? Hedvábné noční košilky, které rozhodně nevypadají jako něco pro cudnou Lunu.

A to všechno? Dokonale zorganizované Ravenem.

Seraphina pochopila, že Raven není jen Alfa. Raven je kontrolní maniak, který si myslí, že může diktovat i její šatník.

Zenobia si založila ruce na prsou a její pobavený výraz neuhnul ani o centimetr. Mrkla na Seraphinu a povzdechla si.

„Dítě moje, já jsem v tomhle domě přežila čtyři bratry Moretti De Luca. Viděla jsem jejich nejlepší a nejhorší stránky. A když ti říkám, že Alfa je mistrem kontroly, věř mi. Protože pokud se rozhodneš bojovat, bude to dlouhá válka."

Seraphina pozvedla obočí. Dlouhá válka? Ale kdo říká, že ji nevyhraje ona?

„A co když... já mám vlastní strategii?" nadhodila klidně.

„To se mi líbí. Ale musíš být chytrá. Nemůžeš jít proti Ravenovi otevřeně, to by byla katastrofa. Musíš ho donutit myslet si, že všechno jde přesně podle jeho plánu." Zenobia se uchechtla a sevřela Seraphininu ruku do své dlaně.

Ta dívka se jí líbila. Nebyla to žádná ufňukaná slečinka. Žádná slabá Luna, která by se podvolila bez odporu.

Seraphina měla v sobě sílu, kterou vidělo jen málo lidí. Nebyla z těch, co by se vzdaly jen proto, že jim někdo řekl, že pravidla jsou pevně daná. Byla vychovaná ve vlčí rodině - chápala hierarchii, ale nikdy se nesmířila s tím, že její osud musí řídit někdo jiný.

„Ty jsi bojovnice," prohlásila Zenobia tiše, její palec jemně přejel po Seraphinině ruce. „A já tě naučím, jak vést tuhle válku, tak, aby sis udržela svobodu - a zároveň se tvářila, že se podřizuješ."

Zenobia se bez váhání posadila na kraj postele, založila si ruce na prsou a upřela na Seraphinu pohled, který znamenal jediné - chystá se velká lekce.

„Dítě moje, jestli chceš přežít mezi vlky, musíš pochopit, jak fungují. Protože jedna věc je vidět je jako lidi - a druhá věc je vědět, kdy jejich instinkty převládají."

Seraphina si založila ruce na prsou. „Takže mi to všechno vysvětli."

Zenobia si povzdechla. „Vlčí smečka není stejné společenství jako lidská rodina. Ano, mají pravidla, ale vše se řídí přirozeným instinktem. Muži jsou trénovaní od mládí. Učí se bojovat, chránit smečku, chápat svou sílu. A ženy? Ty jsou jiné. Jejich vlčí stránka se plně probudí až ve chvíli, kdy se spojí se svým druhem."

Seraphina přikývla. To jí dávalo smysl.

„Ty jsi vyrůstala mezi vlky. Viděla jsi, jak fungují, znáš jejich pravidla, ale tvůj vlastní vlk ještě spí. Až nastane správný čas, nebude to jen fyzická změna. Budeš cítit instinkty jinak. Bude to jako kdyby tvé tělo konečně přijalo svou skutečnou podobu."

„A pak je tu trénink smečky - to už není hra. To je příprava na skutečný život mezi vlky."

Seraphina se naklonila dopředu. „A co se tam učí?"

„Bojové techniky, strategie, kontrolu instinktů. Učí se, kdy použít sílu a kdy ne. Alfy mají nejtěžší trénink. Protože pokud se Alfa nenaučí ovládat sám sebe, jeho smečka se rozpadne."

Seraphina přikývla. Takže Raven neprošel jen fyzickými testy - prošel psychologickou přípravou.

„A hádej co? Právě proto, když Raven přišel domů přímo ze smečkového tréninku, jeho mozek ještě nevěděl, že je doma."

Seraphina se uchechtla. Tohle bude její oblíbený příběh.

„Takže první věc, kterou udělal?" Pokračovala chůva nadšeně, „Stál u stolu jako Alfa, sledoval jídlo jako svůj úlovek. Vrčel na něj a naprosto zapomněl na koncept židle."

Seraphina vyprskla smíchy. „Prosím tě, neříkej mi, že opravdu zapomněl sedět a vrčel na jídlo?"

Zenobia se zakřenila. „Ano, dítě moje. Stál tam jako naprosto dominantní šelma, čekající na svůj podíl."

„Takže jsem mu oznámila, že pokud ještě jednou zapomene, jak se stoluje, jeho jídlo bude podáváno jako ve smečce - na podlaze."

Seraphina napjatě poslouchala.

„Jednou Raven přišel domů přímo ze smečkového tréninku. A protože jeho tělo stále fungovalo v „Alfa režimu", on... zapomněl, jak fungují běžné lidské interakce."

Seraphina se zakryla rukou. To nevěstilo nic dobrého.

„Takže když jsem mu podala čaj, místo aby mi poděkoval jako normální člověk, on jen kývl hlavou. Jako kdyby uznával moje 'postavení ve smečce'."

„A co jsi udělala?"

Zenobia si založila ruce na prsou. „Dítě moje, já jsem mu oznámila, že pokud ještě jednou zapomene na slušnost, tak mu budu servírovat jeho jídlo způsobem, který odpovídá smečce-na podlahu. A hádej co? Další den už mi poděkoval jako člověk."

„A pak je tu první přeměna - okamžik, kdy si poprvé uvědomí, že nejsou jen lidé, ale i šelmy."

„Jak to probíhá?"

Zenobia se zatvářila pobaveně. „Upřímně? Chaoticky. Protože poprvé neví, jak se ovládat. Instinkty jsou silné, tělo se mění a v hlavě se ozývá úplně nový hlas. První přeměna se vždy děje pod dohledem smečky. Musí být někdo, kdo jim pomůže zvládnout první vlčí reakce."

Seraphina si založila ruce na prsou. „A to je... běhání kolem a kousání všeho v dosahu?"

Zenobia se rozesmála. „Ano, dítě moje, přesně tak. A právě proto jsme tu my, aby se vlčí mláďata naučila, že 'kousnutí do pohovky' není nejlepší strategie přežití."

„Ale největší výzva je neovládaný hněv. Když se mladý vlk poprvé promění, musí pochopit, že síla není všechno."

„A neposlední v řadě, jsou tu nepsaná pravidla smečky. Ta, která se ti nikdo neobtěžuje říct - ale jakmile je porušíš, poznáš to rychle.

Nikdy nevstupuj do lesa bez povolení. To je teritorium smečky a přístup k němu není volný.

Fyzický kontakt má význam. Dotknout se Alfy bez důvodu, znamená vyvolat reakci.

Pokud chceš narušit Ravenova pravidla, dělej to tak, aby na to nepřišel.

Nikdy se nesnaž provokovat Alfu před smečkou - jakmile se dostane do módu vůdce, reakce je instinktivní. Na soukromé konflikty je prostor, ale před členy smečky? To není hra.

Alfa má nekompromisní teritorium. Jeho pracovnu nikdo nenarušuje. Tohle není prostor na experimenty."

Seraphina se pousmála. Dobře. Takže tahle hra bude složitější, než čekala.