Zrovna ve chvíli, kdy Seraphina cítila, že pakliže se k ní obrátí ještě jeden hodnotící pohled ze strany hostů a smečky a začne křičet, ji zaujala postava ženy, která k ní s úsměvem na tváři kráčela.

Byla to starší žena okolo pětašedesáti let a kráčela k ní pevnou, přesnou chůzí, jako generál, který ovládá bitevní pole svého domova.

Vlasy měla pečlivě spletené, protože nikdy neměla čas na zbytečnosti a její aura byla nezpochybnitelná.

Byla to Zenobia—matriarcha mezi služebnictvem, chůva, která přežila všechny čtyři bratry Moretti De Luca a stále byla psychicky v pořádku. Což už samo o sobě bylo zázrakem.

Byla pilířem domácnosti. Autoritou. Sice „nevládne smečce", ale ve zdech tohohle domu má větší autoritu, než si kdokoli dokáže představit.

Zenobia – Královna domácnosti, která si Alfy podává k snídani.

„No konečně!" prohlásila Zenobia radostně, když se zastavila před Seraphinou, „Už jsem si začínala myslet, že v tomhle domě budu navždy jediná žena. A upřímně? Už mi lezlo na nervy uklízet po čtyřech mužských příšerách, co si myslí, že jsou králové světa."

Zenobia si změřila Seraphinu kritickým, hodnotícím pohledem, pak se jí na tváři rozlil spokojený úsměv.
A právě v ten moment bylo jasné—Seraphina právě získala spojence.

„Dítě moje," prohlásí pevně, její hlas hluboký, klidný, ale s nádechem autority, která se nezpochybňuje, „vítám tě v domě, který si myslí, že ho ovládají muži. Ale ve skutečnosti? Jsme to my ženy, kdo udržuje rovnováhu."

„Není to tak hrozné, že?" nadhodila Seraphina opatrně.

Zenobia si jí přitáhla blíž a začala ji táhnout směrem k její nové ložnici.

„Jsi mladá. Jsi naivní. Ale to napravíme. Teď ti ukážu ložnici a připravíme tě, na vaši svatební noc." Po očku na ni mrkla, „Pojď se podívat, co ti ten náš drahý Alfa připravil. Protože, dítě moje, já se smála půl hodiny, když jsem to viděla."

Seraphina se zamračila. To nevěstilo nic dobrého.

≈≈≈

Když Zenobia otevřela dveře, Seraphina ztuhla.

Vše bylo připravené. Dokonale. Příliš dokonale. A její šatník? Naprosto změněný.
A když Zenobia otevřela skříň, Seraphina zalapala po dechu.

Byly tam samé dlouhé sukně. Sváteční šaty. Vysoké límečky. Modesty módní přehlídka. Nic z toho, co si připravila sebou, zde nebylo.

„Ne. To ne. To nemůže být pravda." Vydechla překvapeně.

„Raven si zařídil, aby tvé oblečení odpovídalo jeho požadavkům," oznámila Zenobia s výrazem člověka, který právě viděl absolutní absurditu.

„Tohle si děláš srandu," pronesla tiše a vytáhla jedny z šatů. Tmavě modré, se zapínáním až ke krku.

Zenobia si založila ruce na prsou. „Já bych si srandu nedělala, dítě. Tohle je regulérní bitevní pole."

Žádné krátké rukávy.
Žádné odvážnější střihy.
Nic, co by odhalovalo, byť jen kousek kůže víc, než Raven dovolil.

„A co tohle?" ukázala na jeden z kousků, který vypadal jako cosi, co by mohla nosit jeptiška na misii.

Zenobia se uchechtla. „Tohle je tvůj casual outfit. Pro tvou roli jako Luny. Teď pojď, podíváme se na to, co ti Raven dovolil nosit v soukromí."

Seraphina ztuhla, když Zenobia otevřela další část skříně.
Protože tam byly jen samé jemné, elegantní noční košilky. Drahé látky. Hedvábí. Žádné stopy po skromnosti. Vůbec žádné. Naopak, byli velmi, velmi odvážné a vyzývavé.

Zenobia se pobaveně usmála. „A tohle, drahá, je tvé domácí oblečení. Pro soukromí."

Seraphina sevřela čelist. Takže venku bude jeho skromná Luna, ale uvnitř? Přesně to, co chce vidět jen on.

„Tak co, dítě moje? Jak se cítíš jako oficiální vlastnictví našeho milovaného Alfy?" Utřela si slzu smíchu.

„Cítím se... připravená na válku."

Seraphina stále stála před otevřenou skříní. Její budoucí „oficiální oděv" vypadal jako něco, co by nosila jeptiška na trestné výpravě.

Její venkovní šaty byly dlouhé, konzervativní, naprosto nevinné.
Její „soukromé" noční košilky byly přesný opak.
A právě v ten moment Seraphina pochopila, že Raven není jen Alfa. Raven je absolutní kontrolní maniak.

Zenobia se konečně uklidnila ze svého nekontrolovatelného záchvatu smíchu, založila ruce na prsou a povzdechla si.
„Pojďme si něco ujasnit, dítě moje. Alfa je sice absolutní autorita ve smečce... ale já jsem absolutní autorita tady v domě."

Pak se otočila k posteli, kde už bylo vše pečlivě připraveno pro první noc Luny v domě Alfy.
„Takže, dítě moje, pár pravidel."

„Jídlo je vždy v přesný čas. Alfa nesnáší zpoždění."
„Dům funguje jako hodinky. Alfa nesnáší chaos."
„A ty—ty jsi jeho Luna. Takže pokud chceš vytvořit chaos, prosím tě, dělej to tak, aby ti na to nemohl přijít." Pobaveně si odkašlala. „A ještě něco... možná jsi si všimla toho šatníku."

„Jen možná." Zamračila se.

„Alfa si vybral každou věc osobně. A já bych chtěla zdůraznit, že když jsem se ho zeptala, proč jsou noční košilky naprosto luxusní a oblečení na den vypadá jako klášterní uniforma..., řekl mi..., protože venku je moje Luna. Ale uvnitř je moje žena. Takže, dítě moje, pokud hledáš důkaz, že Raven je absolutní kontrolní maniak, tak tohle je oficiální pečeť potvrzující jeho status."