Svatební hostina byla v plném proudu. Problém? Bylo to naprosto mimo kontrolu.

Hosté se snažili chovat slušně, ale atmosféra byla nebezpečně napjatá.

Ochranka sledovala každý pohyb, jako by se chystala zasáhnout, kdyby se někomu náhodou vymkl temperament.

Bratři Moretti De Luca? Ti už si naprosto bezostyšně užívali fakt, že se jejich Alfa právě dostal do svého největšího boje—manželství.

A pak někdo zpochybnil Seraphinu jako Lunu.

„Pane... jste si jistí, že tahle žena je skutečně Luna?" Pronesl váhavě jeden z lykanských členů smečky.

Vzduch v místnosti okamžitě zhoustl. Seraphina si naprosto klidně nalila další drink.

Raven neodpověděl. Zatím.

Bratři si mezi sebou vyměnili pohledy, protože věděli, že tenhle chlap právě spáchal sociální sebevraždu.

„Zajímavá otázka," pronesla Seraphina a podívala se na dotyčného, „Ale tady mám lepší..., jak dlouho chceš ještě žít?"

Muž okamžitě zbledl.

„Tohle bude zábavné." Uchechtl se Leo.

Adrian si nenápadně utáhl kravatu, jako by se připravoval na pohřeb a Dante si v duchu upravil statistiku. „Dobře, šance na přežití právě klesly na 2 %."

A pak se Raven konečně pohnul. Bez jediného slova vstal a vzduch v místnosti okamžitě zhoustl. Ochranka instinktivně přitvrdila postoj. A hosté už ani nedýchali.

„Kdo si kdy dovolí pochybovat o mé Luně," pronesl tichým, nebezpečně klidným hlasem, „ten nebude mít šanci pochybovat podruhé."

Muž zbledl ještě víc. Ochranka si vyměnila pohledy, jako by se už mentálně připravovala na krizový zásah.

„No, tak tohle eskaluje rychle." Lokl si tiše Adrien.

„Dobře, přežití celé smečky kleslo na 0,5 %." Přepočítal Dante opět své statistiky.

Seraphina si klidně položila sklenku. Pak se podívala na Ravena, a její úsměv byl nebezpečně pobavený.

„A co kdybych ti tu otázku položila já, Ravene?"

Hosté byli v šoku. Za to bratři Moretti De Luca sledovali scénu s fascinací.

Dante si znovu tiše upravil statistiky. „Dobře, vztahová rovnice se právě kompletně zhroutila."

„Říkáš, že jsem tvoje," pronesla klidně. „Ale co když ty jsi můj, Ravene? Ale co když jednoho dne budu vládnout já?"

Vzduch v místnosti se zastavil. Hosté zalapali po dechu.

Bratři se okamžitě zakřenili. A Adrian si nalil další sklenku. „Dobře, tak tohle je oficiálně nejlepší svatba, na které jsem kdy byl."

Leo potlačil záchvat smíchu. „Tohle bude v kronikách smečky."

Dante si v duchu poznamenal: Možná bych měl začít psát poslední varování pro bratra..."

Vzduch v místnosti byl těžký, napjatý jako struna. Seraphina právě shodila Ravena před celou smečkou.

Hosté zadrželi dech a ochranka se nepatrně napjala, jako by očekávala, že každou chvíli vypukne bouře. Bratři sledovali situaci s fascinací—protože věděli, že Raven nikdy nezůstane bez odpovědi.

A právě v ten moment se Raven pohnul.

Bez jediného slova přistoupil k Seraphině. Jeho pohled byl tvrdý, nekompromisní.

Vzduch kolem něj se změnil—bylo to cítit. Byla to jeho dominance, jeho vlk, jeho zákon.

Pak natáhl ruku a pevně sevřel její bradu.

„Podívej se na mě," pronesl tichým, nebezpečně klidným hlasem. „Podívej se mi do očí, Seraphino." Procedil skrz zuby.

Seraphina necouvla. Její pohled byl pevný, ale její dech se nepatrně zrychlil.

A pak ji políbil.

Nebyl to jemný polibek. Nebyla to romantika. Byla to dominance, vlastnictví, zákon.

Majetnicky si ji přitáhl do náručí a bez varování se vrhl na její ústa. Drtil je svými hrubě a nevybíravě. Dával najevo svou nadvládu nad ní, ale nikdo nemohl pochybovat o tom, že i Seraphina polibku zcela podlehla. Oba, mu nadobro podlehli.

Seraphina cítila, jak ji polibek pohlcuje, její mysl se rozplývala v chaosu emocí.

Raven cítil, jak jeho vlk vrčí spokojeností, protože právě teď nebylo pochyb o tom, kdo vládne.

Hosté ztuhli. Nikdo se neodvážil ani nadechnout. Všichni sledovali scénu s napětím, protože věděli, že tohle nebyla hra.

Když se odtáhl, oba se chvíli snažili popadnout dech. Pak se otočil k celé místnosti s pohledem ostrým jako břitva.

„Moje Luna," pronesl hlubokým hlasem, „je moje. A kdo si kdy dovolí pochybovat, toho si najdu."

Pak se otočil zpět k Seraphině.

„Tohle je jen začátek, Seraphino," pronesl tichým, nebezpečně klidným hlasem. „Tvůj skutečný trest si necháme na později. Až budeme sami."

„Takže, Ravene," pronesla klidně, „Doufám, že ten trest bude stát za to."

***