Raven sevřel volant tak pevně, že mu klouby zbělely. Byl naštvaný. Vztek v něm bublal. Ale hlavně? Byl vyřízený. Alfa dny ho už plně ovládly a jediné, co jeho mozek dokázal vnímat, byla Seraphina.

Její vůně.
Její přítomnost.
Její dokonalá schopnost ho přivádět k šílenství.

„Leo, sedni si na místo spolujezdce. Řídím já."

Leo se ušklíbl. „Proč? Ty mi nevěříš?"

Raven zúžil oči. „Protože jestli budeš řídit ty, pojedeme dvacet kilometrů za hodinu a ty budeš mít ten svůj pobavený výraz. Nehodlám trpět ještě víc."

„A nebyla by to škoda? Chtěl bych si vychutnat, jak bojuješ sám se sebou." Rozesmál se Leo.

Raven na něj vrhl ostrý pohled. „Sedni si na místo spolujezdce, nebo tě tu nechám."

Leo se pobaveně posadil a zapnul si pás, ale jeho výraz říkal jediné: ‚Tohle bude zábava.'

Raven sevřel volant tak pevně, že hrozilo, že ho rozdrtí.
Jeho vlk křičel v jeho hlavě tak hlasitě, že měl pocit, že mu praskne lebka.

„Lunu! My chceme lunu! Spojit se! Okamžitě!"

„Drž hubu!" zavrčel Raven nahlas.

Leo vedle něj potlačil smích. 

„Na co čekáme?! Jdeme za lunou! My se musíme spojit! My musíme být blízko!"

Raven zavřel oči. „Tohle je tvoje vina. Tys mě donutil k odděleným pokojům! Ty idiote!"

„Oddělené pokoje byly předtím dobrý plán!"

„Opravdu? A teď?"

„Teď je to nejhorší plán na světě! Musíme to změnit! Okamžitě!"

Leo se už neudržel a rozesmál se na celé kolo. „Ravene, vážně se hádáš se svým vlastním vlkem? Předem říkám, že tenhle boj nevyhraješ. Sice tvého vlka slyším stejně jako všichni ze smečky, ale i kdybych neslyšel, podle tvého výrazu bych přesně věděl, co se děje."

Ravenovi prsty byly bílé od sevřeného volantu.
Alfa dny ho ničí každou vteřinou.
Jeho vlastní tělo ho zrazovalo.

A jeho vlk? Ten byl naprosto bez zábran.

„My se musíme spojit! My se musíme dotknout luny! Teď hned!"

Raven zavrčel. „MLČ!"

Leo se dusil smíchy vedle něj.

„Aby bylo jasno, Ravene, já bych ti rád pomohl... ale tohle je příliš dobrá podívaná."

Vlk – Totální frustrace

„Ty jsi alfa! Tak proč se bráníš?!"
„My jsme se měli spojit! My se musíme spojit!"

Raven ztuhl.

„Víš, kdo navrhl oddělené pokoje? TY!" Zavrčel na svého vlka.
„To TY jsi chtěl mít nadvládu! To TY jsi říkal, že Luna nás nesmí ovládat!"

„Předtím! To bylo předtím! Teď máme Alfa dny. Teď se probouzí! Teď mě to nezajímá!"

Leo vedle něj zadržoval smích, ale bylo to marné.

„Takže říkáš, že tvůj dokonalý plán se právě obrátil proti tobě?"

Raven zavrčel ještě víc. „Jestli tě teď někde vysadím, jsi na vlastní pěst."

Leo se rozesmál. „Jasně. A kam přesně mě chceš vysadit? Protože pokud mě necháš někde na cestě, dojdu domů a budu sledovat, jak se psychicky rozpadáš."

Raven se zamračil. Jeho hlava třeštila.
Jeho vlk křičel jako siréna.
A Leo? Ten si to užíval až příliš.

Tohle byl nejhorší nápad v historii.

„My se musíme spojit!"
„My se musíme dotknout Luny! Ona se probouzí!" Hulákal vlk v jeho hlavě bez přestání.

Raven zatnul zuby. „Zavři hubu, nebo tě pošlu do věčné izolace."

„My se musíme spojit! My musíme být blízko!"

Leo vedle něj se pobaveně protáhl.
„Víš, Ravene... myslím, že bys měl aspoň zvážit, jestli to fakt nevzdáš. Protože jakmile vejdeš do sídla a uvidíš ji, tvoje sebeovládání zmizí."

Raven se na něj zamračil. „Já mám kontrolu."

Leo se zaklonil smíchy. „Jo? Tak jak je možné, že tvoje ruka škubla směrem k plynovému pedálu, když tě vlk donutil přemýšlet o tom, jaké to bude, když se na tebe podívá?"

„Přestaň se bránit! Ona nás musí slyšet!"

Raven zavrčel, když Leo pobaveně pokračoval.
„Ty víš, že jakmile ji ucítíš, je konec. Já už teď dávám pět minut, než tě vlk absolutně rozloží."

A pak se to stalo.

Příjezdová cesta.
Brzdy prudce zaskřípaly.
Leo se s úsměvem ohlédl. „A je to tady. Dveře do pekla."

A Raven věděl, že jeho noční můra právě začala.