Na druhý den, se Raven vzbudil jako každý den brzy ráno, aby si zacvičil.

Probudil se ještě dřív než obvykle.

Každé ráno cvičil. Každé ráno běhal. Každé ráno se připravoval na nový den s absolutním soustředěním.

Ale dnes? Dnes to nebylo o soustředění. Dnes to bylo o tom, aby neztratil rozum.

„Musíme běžet. Musíme se zaměřit na sílu. Musíme zapomenout!" zavyl jeho vlk v hlavě.

Raven se rozběhl přes les. Jeho svaly pracovaly bezchybně. Vzduch ho chladil.

Jeho myšlenky...? Naprosto nezkrocené.

„Zapomenout co? To, že spojení bylo správné? To, že jsem to chtěl? To, že jsem si to užil a líbilo se mi to?" odpověděl si Raven v duchu.

„Ne! Tohle je chyba! My jsme alfa! My musíme vést, ne se poddávat!"

Raven zavrčel. Utíkal rychleji. Ale ať dělal cokoliv, jedno bylo jasné: Seraphinu nešlo vypudit z jeho mysli.

Když se asi po hodině vrátil do svého sídla, snažil se stabilizovat dech a tvářit se normálně.

„Okamžitě nasaď chladnou masku!" snažil se jeho vlk zachránit situaci, „Pokus se skrýt ten blažený výraz! Musíme ukázat kontrolu!"

Když vešel do jídelny, všichni už seděli u snídaně. Seraphina se usmívala. Zenobia klidně usrkávala čaj. A bratři? Bratři čekali...

Zastavil ve dveřích jídelny a jeho instinkty okamžitě zavětřily nebezpečí.

Seraphina byla klidná, spokojená, jako by přesně věděla, co se mu děje v hlavě.

Zenobia naprosto vyrovnaná, ale se zábleskem vědoucího pohledu, který mu jasně říkal: "Vím, co se stalo."

A bratři – až příliš nenápadní. A to byla největší hrozba ze všech.

Jeho vlk okamžitě spustil alarm.

„Pozor! Smečka se chystá k útoku!"

Raven si povzdechl. „Tohle bude dlouhé."

„Dobré ráno Ravene. Jak jsi spal?" Opřel se Leo o stůl a povytáhl obočí.

Dante si přiložil ruku k bradě, jako by se nad něčím hluboce zamýšlel. „Technicky vzato, máme tu zajímavý fenomén – Alfa, který po první noci vypadá... vřeleji. Podle mé analýzy se jedná o 83 % změnu ve vnímání vůně, 46% pokles v obvyklé agresivity a..."

„Zkrátka..., ty jsi citově přemožen." Usrkl svůj čaj Adrien.

„Ne! Popři to! Nenech si to líbit! Bojuj!" Vykřikl vlk.

Raven se zamračil a úplně klidně se posadil za stůl. Samozřejmě že jeho smečka cítila, co se včera stalo. Byl Alfa. Tedy smečka sdílela jeho pocity. Jenže si najednou nebyl jist, zda se nemá přiklonit raději na stranu svého vlka.

„Jsme alfa! Musíme uchovat autoritu! Přesvědč je, že se nic nestalo!" Zasténal vlk zoufale, protože znal Alfovi bratry.

„Chceš říct, že je mám přesvědčit, že jsem si Lunu nevzal?"

„Ne! Stačí, když nezjistí, že jsme ... citově investovaní! Že jsme podlehli! Že jsme... ROMANTIK!"

Raven si povzdechl. „Já nejsem romantik."

„Ne?! Ne?! A kdo včera šeptal něžná slova? Kdo se díval na svou Lunu, jako by byla největší poklad smečky?! KDO TO BYL?!"

Raven se zamračil. „Já jsem Alfa. Já jsem vůdce. Tohle bylo jen... přirozené."

„Ne! Tohle bylo citové! Romantické! Něžné..." prskal vlk rozzlobeně.

A pak zarazil. Protože jeho bratři už věděli.

„Dost! Snídáme! Nikdo nic nekomentuje!" Pronesl Raven klidně, avšak s nepopiratelnou autoritou.

Bratři zamrkali. Zenobia se klidně napila čaje. Seraphina se jen pousmála.

„Výborně! Drž kontrolu! Získej zpět svou moc!" Ožil okamžitě jeho vlk.

Leo si pohodlně opřel ruce o stůl. „Takže. Nic nekomentujeme, říkáš?"

Dante se zaculil. „To znamená, že máme naprostou svobodu přemýšlet o tom, co se asi dělo..."

„A vzhledem k tomu, že cítíme VŠECHNO, tak si to nemusíme ani představovat." Ušklíbl se Adrien.

Raven náhle pomalu odložil příbor, jeho oči se leskly naprostou autoritou. Bratři cítili, že něco přichází.

Leo si mimoděk narovnal záda.

Dante polkl.

Adrian se přestal usmívat.

Jeho vlk ožil.

„Ano! Teď je ten moment! Zasáhni!"

Raven se opřel o stůl a pomalu pronesl:

„Jestli ještě jednou někdo z vás utrousí nevhodnou poznámku, osobně vám nařídím týdenní dietu sestávající pouze z mých experimentálních proteinových koktejlů."

Jídelna ztichla.

Leo zbledl.

Dante se zakuckal.

Adrian se okamžitě chytil za hlavu.

Už jen představa toho, že by měli, byť jen jednou pozřít jediný Alfův recept, jim naháněla hrůzu.

Raven, jako správný Alfa, byl samozřejmě posedlý fyzickou kondicí. A jelikož věřil, že dokonalost přichází skrz extrémní metody... tak se rozhodl vylepšit stravu.

Výsledkem? Koktejly, které mají údajně "zvýšit výdrž, sílu a nekompromisnost."

Problém je, že nikdo nechce zjistit, co v nich skutečně je.

Historie koktejlů zahrnuje:

Varianta s „extra proteinem" – byla tak hustá, že se dala krájet nožem.

Varianta s „vlčím vytrvalostním komplexem" – chutnala jako bláto z bitevního pole.

Varianta s „Alfa esencí" – měla neidentifikovatelnou barvu, která se měnila podle úhlu světla.

Bratři se tomu dodnes vyhýbají. A Raven? Ten věří, že je to jeho mistrovské dílo.

Zenobia jednou prohlásila: „Raději piju čaj. Ten alespoň nezabíjí."

Dante spočítal, že přímá konzumace snižuje šanci na přežití o 20 %.

Adrian jednou jeden koktejl ochutnal... ale dodnes o tom odmítá mluvit.

Trest konzumace koktejlu? To je horší než deset kol boje s Alfou.

„Tohle je geniální!" zavyl jeho vlk nadšeně.

„Přesně tak." Ušklíbl se Raven.