Seraphina se přitulila k Ravenovi, její prsty jemně klouzaly po jeho hrudi.

„Víš, Ravene," začala tiše, její hlas byl plný něhy, „jsem ráda, že jsem ti mohla dát své panenství."

Vlk v jeho hlavě se okamžitě probral.

„Cože?!" zavyl. „My jsme dostali panenství?!"

Raven si povzdechl. Už věděl, že tohle bude dlouhé.

„To je... ano, stalo se to." odpověděl tiše.

„My jsme dostali panenství! To je jako vyhrát loterii! My jsme oficiálně nejlepší alfa na planetě!" Hulákal nadšeně vlk v jeho hlavě.

Raven zavřel oči.

„A víš co, Ravene?" pokračoval vlk, jeho tón byl najednou naprosto vážný. „Musíme si toho vážit. Musíme ji chránit. Musíme..."

A pak se zarazil.

„Počkej. Ty jsi teď romantik, že ano?"

„Uhm... možná?" odpověděl Raven nejistě.

„Tohle je katastrofa! My jsme romantický alfa! My jsme..." Pak vlk v Ravenově hlavě teskně zavyl a pak z ničeho nic zmlkl, jako když utne.

Raven si povzdechl a v duchu protočil oči v sloup. Jeho vlk se zase zhroutil.

„Ravene, vypadáš, jako bys právě prohrál válku." Zašeptala Seraphina a pohladila ho po jeho vypracovaných svalech na břiše.

Raven zamrkal. Protože technicky vzato, přesně to se stalo.

„Víš, že to není tak zlé. Ve skutečnosti... myslím, že teď cítím naše spojení mnohem intenzivněji." Usmála se sladce na svého velkého Alfu a potlačila nutkání se rozesmát na celé kolo.

Moc dobře totiž pochopila jeho rozpoložení. Jejich milování bylo překrásné. Bylo to poprvé, co se spojila s mužem, ale strach neměla ani trošičku. Však se na to připravovala tak dlouho. Milovala ho už tři roky, a i když si hrál na velkého Alfu a nelítostného bosse, ona věděla své.

A nyní byl úplně vyveden z míry z toho, jak reagoval na její dotyky. Hladila ho. Líbala a vracela mu jeho polibky s takovou intenzitou, že se naprosto přestal ovládat.

Už neměl nad sebou kontrolu. Už nebyl ten Alfa, který se se ženou spojí jen proto, aby ukojil své instinkty, a přitom snad ani nepocítí víc než úlevu z vyvrcholení.

Pod jejími dotyky se celý rozklepal. Vzdychal a křičel slastí. Prosil ji, aby nepřestávala, a omlouval se, když do ní poprvé vstoupil a ona vykřikla.

Ano, naprosto jí podlehl a přestal ovládat své instinkty. Oddal se svému vzrušení, a vychutnával si to, jak nejvíce mohl, místo aby se jen rychle ukojil, a rychle se dostal do modu Alfy.

„Bylo to nejkrásnější, co jsem kdy zažil..." vydechl náhle tiše, ale nahlas to ani říci nechtěl.

„Ano, bylo, Alfo," odpověděla stejně tiše Seraphina a políbila ho na břicho, „Také jsem si nemyslela, že milování může být tak krásné."

Ravenovy oči potemněli touhou, když její rty obkroužily vlhkou stopu po jeho kůži. Zvrátil hlavu a znovu nahlas zavyl. Její dotyky byli jako afrodisiakum. Jako droga, která ho začínala pomalu pohlcovat. Nedokázal se jí nabažit, a ani nechtěl. Přitáhl si ji do náručí a hladově se vrhl na její ústa.

„Luno! Moje Luno, nemyslel jsem..." vydechl, ale Seraphina příval jeho slov zakryla svými ústy. Věděla, co chce říci. Cítila to.

Najednou jako by cítila více než dříve. Její Alfa byl sám ze sebe zmatený. Byl Alfa. Vůdce. Dominantní predátor a náhle se stal jen loutkou v jejích rukou. A ještě k tomu dobrovolně.

Moc dobře tedy chápala, že než tohoto mocného muže přesvědčí o tom, že i ženy můžou vládnout mužům, bude ještě dlouhá cesta. Na kterou však byla připravena.

Vlk v Ravenově hlavě se zase probral.

Jeho Alfa... leží se svou Lunou, drží ji v náručí, hladí ji, povídají si, jeho oči nejsou plné dominance, ale něčeho jiného... klid, vděčnost, něha?!!

„Ne! tohle ne! Tohle je osobní apokalypsa!" zavyl vlk v jeho hlavě.

„Ravene, okamžitě se zvedni! Proveď dominantní gesto! Výhružné zavrčení! Možná ji lehce pokousat, aby si uvědomila, kdo tu vede! Zavrč! Něco!"

Raven si povzdechl. „Nech mě, chci si s ní povídat."

„Cože?! My jsme alfa! My nepovídáme! My vlastníme! Co se to s tebou stalo?!"

Raven si povzdechl. Bylo to jasné. Bylo to konečné. On byl oficiálně zničen. A co hůř? Možná mu to vůbec nevadilo.

Vlk v jeho hlavě se zhluboka nadechl, jeho tón se změnil z paniky na naprostou frustraci.

„Dobře. Takže jsme romantický Alfa. Skvělé. Úžasné. To je přesně to, co smečka potřebuje – vůdce, který místo dominance rozdává něžné pohledy a komplimenty. Bravo, Ravene. Bravo."

Raven si povzdechl. „Trochu přeháníš a není to tak špatné."

„Není tak špatné?! My jsme právě ztratili veškerou autoritu! Co bude dál? Začneme psát básně? Budeme jí nosit květiny? Budeme jí zpívat serenády pod oknem?!"

Vlk v jeho hlavě se snažil vzpamatovat, ale všechno bylo špatně.

„Dobře, takže jsme se spojili. Fajn. To jsme chtěli. To je instinkt. To je zákon smečky. To je správné." Přemítal vlk sám pro sebe.

„Ale!"

„Můj Alfa se právě nachází v situaci, kterou jsem NIKDY NEPLÁNOVAL! Co se to děje?! Co to je za podivné chování?!"

Vlk si vyvolal poslední obraz z paměti a analyzoval.

Raven – leží s Lunou.

Raven – hladí ji.

Raven – povídá si.

Raven – vypadá... SPOKOJENĚ?!

Vlk se snažil honem vymyslet nouzový plán.

„Dokonalý plán: začít nový život v horách a stát se poustevníkem. Potřebujeme jen jednu věc: Aby alfa složil svou funkci."

Pak se zarazil. On byl...poražený?

„Tohle je tragédie! My jsme se stali... citově zapojenými!"