Raven zalapal po dechu a chvíli se snažil pochopit, co se to s ním vlastně děje. Jeho vlk momentálně neodpovídal a on byl zcela zmožen dotyky své Luny.

Když mu stáhla košili ze zad a pak se k němu přitiskla a lehce ho políbila, málem explodoval. A když pak prsty přejela po jeho hrudníku a její prsty se zastavili až nad jeho opaskem, z jeho hlavy se vypařila jakákoliv myšlenka. Zvrátil hlavu, zavyl jako vlk a pak když se na ni zase podíval, netrpělivě..., téměř divoce odstrčil její ruku, která zápasila s jeho opaskem, aby jí pomohl. Najednou se mu totiž zdálo, že jí to moc dlouho trvá.

Téměř zoufale ze sebe serval zbytek oblečení a pak se postavil proti ní, v celé své kráse a velikosti.

Seraphina údivem vykulila oči. Její Alfa byl nádherný. Vždy to věděla, ale nyní byl zcela nahý, a tedy ještě krásnější. Bylo to také poprvé, co naživo viděla nahého muže. A byla si jistá, že její Alfa nad všemu muži vynikal svou muskulaturou. A nejen tím..., nemohla si pomoci, ale pohled ji neustále sklouzával k jeho penisu.

Raven nahlas polkl a pak se zhluboka nadechl. Její vůně ho znovu srazila na kolena. Toužila po něm, to poznal. Cítil to. Cítil vlhkost mezi jejíma nohama, která byla jen kvůli němu.

Byla jeho Lunou sotva jeden den, a už dokázal rozeznat několik druhů vůní, které jeho Luna vydávala. Poznal, kdy po něm touží. Kdy cítí radost, nebo vztek. Poznal dle vůně jakékoliv její rozpoložení.

Nikdy si nemyslel, že může vedle nějaké ženy zažívat takový pocit. Takový, jaký cítil právě teď. Tak nesmírnou touhu, že měl pocit, že jestli si ji hned nevezme, že vyletí z kůže nebo zešílí.

Všichni vlci, tedy i on, navštěvovali před svatbou vykřičený dům „Lůno Rozkoše" který vedla bordelmamá Livia. A i když ho za svůj život navštívil snad tisíckrát, nikdy necítil to, co nyní.

Pro vlky onen podnik byl jen něčím, kam přišli, aby ukojili svou potřebu. Svůj pud a primitivní instinkt.

A toto věděla i Seraphina. Livia ji připravila na vše, a tedy ji i vysvětlila, že její podnik vlci sice navštěvují, ale jediné, co chtějí, je ukojit se. Žádný z nich ještě neměl svou družku, a tedy se jejich touha neozvala tak, jako nyní u Ravena v její přítomnosti. Vlci se oněch žen nijak cíleně ani nedotýkali a totéž ani nedovolili naopak. Šlo jim opravdu jen o jedno.

A proto Raven nyní pod Luniným dotykem málem zešílel.

Raven stál naprosto strnule, jako socha, která se pokoušela pochopit svůj nový svět.

Seraphina se na něj dívala s pobaveným výrazem, jako by přesně věděla, co se mu děje v hlavě. Což byla pravda. Protože jeho vnitřní konflikt byl tak intenzivní, že ho lehce přečetla.

Vlk v jeho hlavě se právě probíral z kómatu.

„Co stalo?! Co jsme udělali?!"

„Uhm... nic?" odpověděl Raven sám sobě, ale ani jeho lidská část tím nebyla přesvědčená.

„Nic?! Takže my, mocný Alfa, jsme se nebránili?!"

„Uhm... ne?"

„Ne?! My jsme alfa! My velíme! Nenecháme si nic diktovat! Co se to tu děje?!"

„Seraphina má velmi jemné ruce..."

Vlk na moment absolutně ztuhl.

„Ravene."

„Ano?"

„Neříkej mi, že jsme právě začali oceňovat dotyk!"

„Uhm... možná?"

Vlk v jeho hlavě se zhluboka nadechl.

„Zradaaaaaa! Velká zrada alfa instinktu! Omluv mě, potřebuju se vzpamatovat!"

Seraphina si povzdechla.

„Ravene, přestaň přemýšlet. Prostě to přijmi."

Raven se na ni podíval, jeho oči byly plné naprostého zoufalství. Protože on nemohl to jen tak... „prostě přijmout."

„To není tak jednoduché," zamumlal.

„Ale ano," odpověděla s úsměvem. „Víš, co je skutečná síla Alfy?" Raven přimhouřil oči. Připravený na hlubokou odpověď. „To, že přijme, když si jeho Luna vezme kontrolu."

Vlk v jeho hlavě se naposledy vzpamatoval a zavyl.

„Znič mě, prosím!"

Raven si povzdechl. Bylo to jasné. Bylo to konečné. On byl oficiálně zničen. Přemožen. Celé jeho tělo bylo jako v jednom ohni, a když přejel pohledem po jejím těle, které bylo sotva skryto pod tím titěrným kouskem oblečení, které ji osobně kupoval, nahlas zasténal.

„Říkal jsem to," probral se zase vlk, „Na co kupuješ takové zbytečnosti! Teď to vidíš! Obrátilo se to proti nám!"

„Je krásná...," odpověděl v duchu, „A touží po mě." Vydechl a v ten moment se sklonil ke své Luně a vyzvedl si ji do náručí, aby ji přenesl na svou velikou postel.

Vlk v jeho hlavě se znovu pokusil zaprotestovat.

„Tohle je konec. Oficiální konec. My jsme selhali."

Raven si povzdechl. Bylo to jasné. Bylo to konečné. On byl oficiálně poražen, jenže nejhorší bylo, že si v tuto chvíli nepřál nic jiného.

Seraphina si přitáhla svého Alfu blíž k sobě. Ležela nyní pod ním, a jeho rudé oči ji vzrušeně hltali pohledem. „A víš co, Ravene? Já tě miluju. I když jsi právě teď naprosto ztracený."

Raven cítil, jak se jeho vlk v hlavě znovu zhroutil.

„Miluje nás?! To je past! to je..."

A pak vlk omdlel. Znovu.