Alfa na moment ztuhl a do široka rozšířil oči. Udiveně se díval, jak mu jeho Luna pomalu rozepíná knoflíčky jeho košile. Jeho přirozený pud mu říkal, že tato situace není správná, jenže se najednou nedokázal ani hnout.

Instinkt mu říkal, aby kontroloval okolí, aby minimalizoval riziko. Aby dával pozor na bezpečí své Luny, jenže jeho tělo jako by najednou dostalo svůj vlastní rozum.

Ten pocit, kdy se ho jeho Luna dotýkala tak intimním způsobem a snažila se ho zbavit oblečení, ho zcela rozsekal. Lapajíce po dechu se díval, jak rozepnula jeho košili a pak poslušně, aniž by snad chtěl, svěsil ruce, aby mu ji mohla stáhnout.

Něco takového opravdu nečekal. Byl vlk a jako takový, i proces reprodukce a spojení se svou samicí vnímal bezvýhradně jako akt oplodnění. Byl nucen udržet svou smečku silnou, a bylo jeho povinností jí dát hodně silných potomků.

Vlčí instinkty byli jednoduché, jasné a přímé.

Cíl: Zajistit silnou smečku.

Metoda: Oplodnění. Reprodukce. Přežití.

Výsledek: Funkční společenská hierarchie, kde Alfa zajistí pokračování svého rodu.

Vlk neřeší emoce, neřeší radost z aktu, neřeší rozkoš a pocit uspokojení, neřeší nic osobního. Jeho tělo funguje podle přírodních zákonů.

A v tom byl problém. Protože Raven nebyl jen vlk. Byl i člověk.

Raven se snažil zhluboka nadechnout, ale jeho vlastní tělo ho zradilo. Touha, kterou cítil byla neskutečná, a tak opojná. Nikdy nezažil něco tak vzrušujícího. Krása jeho Luny mu brala dech a její chování mu vzalo všechny slova a naprosto ho vyvedlo z konceptu.

Jeho vlk byl naprosto zmatený.

„Co se děje? Proč se nehýbáme? Ty jsi Alfa! Oplodni svou samici a nenech ji vítězit! Proč ji nezastavíme? To není podle pravidel!"

Seraphina se na něj podívala s klidným, ale nebezpečně sebejistým výrazem. „Ravene, přestaň přemýšlet. Tohle není o pravidlech. Tohle je o nás."

Raven cítil, jak se mu v hlavě ozval jeho vlk.

„O nás? To je past! To je manipulace! To je..."

Ale vlk ztichl. Protože Seraphina právě stáhla jeho košili a její dotek byl tak jemný, že jeho instinkty byly naprosto paralyzované.

„Seraphino," začal pomalu, jeho hlas byl hlubší, než chtěl. „Tohle není podle pravidel." Vydechl zadýchaně.

„Ale ano," odpověděla okamžitě. „Podle pravidel mám být blízko svého Alfy. A já jsem velmi blízko."

Raven si přejel rukou přes tvář. Tohle nemohlo být skutečné. Tak mocná touha a chtíč, ho ještě nikdy neposedla. Jeho vlk protestoval proti jeho nečinnosti, protože jako Alfa to byl on, kdo měl vést. Byl to on, kdo měl mít navrch nad svou Lunou. Měl si ji dle zákonů přírody ihned vzít a nenechat ji přebírat moc.

„NE! Tohle není správné! Kde je dominance? Kde je kontrola?! Proč se nehýbeme?!"

Ravenovi se pohnula čelist, jak se snažil přimět své tělo k reakci. Ale jeho člověk... jeho člověk byl naprosto v jiném rozpoložení.

Jen stál bez hnutí, zhluboka oddychoval a užíval si doteky své Luny.

„Moment. Co když to není tak špatné?" Snažil se jeho lidská část odporovat. 

„Ne, ne, Ne! Nespadni do té pasti!" zavyl vlk. „My vedeme. My jsme Alfa. Nevzdávej se!"

„Ale... její dotek je příjemný."

„Ne! Vrať se do bojového režimu! Teď hned!"

„Ale ona se usmívá... a sakra, je krásná."

„Tohle není o kráse! Tohle je o dominanci! Ravene, soustřeď se! Reprodukce. Přežití. Plnění povinností. Nestřídej si role, Ravene, máš svůj úkol. Vše ostatní je zbytečné."

„Jo, to bych rád, ale její ruce jsou hrozně jemné."

„Jenom vteřinu, Ravene. Jenom chvilku. Zapni instinkt. My velíme."

„Co když jednou nemusím mít nad vším kontrolu? Ale co když spojení není jen o přežití? Co když to není jen instinkt?"

„Cože?!! Ravene!"

„Co když je to v pohodě? Co když to tak má být? Co když je v tom něco víc? Uspokojení? Něco hlubšího? Něco, co nás posouvá za hranici samotného vlčího pudu?"

„Ne!!! Zakázáno! Proč o tom přemýšlíš?!"

„Seraphina mě líbá jinak, než jsem čekal. Dotýká se mě jinak, než instinkt říká. Její přítomnost mi způsobuje něco, co není jen o hierarchii. Co když to není jen fyzická nutnost? Mám pocit, že se právě oficiálně vzdávám."

„Počkej... Kolaps! Máme krizi! Vypni okamžitě emoce!"

A pak... ticho.

Protože vlk v jeho hlavě právě omdlel.