Seraphina si všimla změny v Alfově chování hned, jakmile vstoupil do místnosti. Byla to subtilní proměna, ale ona ji cítila v každém jeho kroku. Bylo to v jeho pohledu – příliš intenzivním, příliš zaměřeném na ni, jako by si ji nechtěl jen prohlédnout, ale vlastnit.

Raven se na okamžik zastavil. Jako by analyzoval prostor, instinktivně kontroloval terén, a pak jeho oči nepatrně potemněly. Nebylo to obyčejné zaujetí – bylo to něco hlubšího, něco primitivního.

Jeho vlčí část ho varovala: „Teritorium. Vlastníme ji. Ale ujisti se, že je v bezpečí."

Neřekl hned nic, ale Seraphina cítila jeho reakci.

Náhle se přesunul blíž, ale ne příliš prudce – jeho pohyb byl vypočítaný, pomalý, jak by přistupoval k vlčici v divočině.

Instinktivně jí dovolil dostatek prostoru, ale zároveň ji dal najevo, že očekává odezvu.

„Tohle je zajímavé," pronesla Seraphina tiše, sledujíc ho pobaveně.

Ravenův pohled se nepatrně zúžil. „Co přesně?"

„Jak se chováš." Naklonila hlavu na stranu, jako by ho studovala, a on věděl, že skutečně viděla to, co se v něm dělo. „Analyzuješ mě jako Alfa svou smečku, že?"

Raven ztuhl na jediný okamžik. Přesně to dělal. Instinktivně ji hodnotil, kontroloval její reakce, vnímal její vůni...

„Nevím, o čem mluvíš," řekl klidně, ale jeho postoj ho prozradil.

Seraphina se usmála. „Ale ano. Dokonce jsi se podvědomě postavil tak, abys měl přehled o dveřích – jako bys hlídal teritorium."

Raven si to uvědomil ve stejnou chvíli, kdy to řekla. Přimhouřil oči. „Jsem Alfa. To znamená, že chráním."

„Mhm. Chráníš." Seraphina se pousmála. „Ale teď jsme v místnosti. Nemusíš sledovat dveře, jako by ti šlo o život."

Raven se jí podíval do očí a pochopil – ona to viděla. Jeho vlka. Jeho instinkt. Nebyla naivní, vnímala každou jeho změnu.

„Ty mě studuješ." Jeho hlas byl nízký, klidný, ale obsahoval stopu pobavení.

Seraphina lehce naklonila hlavu. „Samozřejmě. Jak jinak bych se měla naučit, jak jedná Alfa, když mu jeho člověčí podstata nestačí?"

Raven se pousmál. Byla chytrá. A to mu možná dělalo větší problém, než chtěl přiznat.

„A k čemu ti to je?" zeptal se nakonec, udělal krok blíž, jako by zkoušel její hranice.

„K tomu, abych věděla, jak tě dostat z režimu Alfa do režimu normálního muže, když bude potřeba."

Raven přimhouřil oči, jako by se snažil odhadnout její skutečný úmysl. „A už máš nějakou metodu?" Přimhouřil oči a pak se zhluboka nadechl.

„Zatím ne," vydechla Seraphina, a i ona cítila, jak se pomalu zvedá její dech.

Pohled na něj, ji totiž rozproudil krev v žilách. Srdce se jí rozbušilo jako na poplach a dech se jí pomalu začínal vymykat kontrole. Toužila po něm a jí bylo jasné, že to poznal.

Nemohla totiž přehlédnout, že po ní touží. Přibližoval se k ní pomalu, jako nějaká šelma. Našlapoval tiše a opatrně, s tělem mírně předkloněným k ní a zhluboka dýchal.

Byla vychovávaná ve vlčí rodině. Tedy znala zvyky, způsoby a zákony smečky. Znala své povinnosti coby Luny a věděla, jak se chovat. Ženy ale byli na rozdíl od mužů vychovávány jinak.

Jejich vlčí stránka se probudí až tehdy, až se spojí se svým druhem. Do té doby musí respektovat zákon, který nařizuje čistotu těla. Ženy musely být panny, když vstupovali do manželství, a to proto, aby se svému druhovi oddaly zcela. Nejen svým tělem, ale i duší.

Muži na rozdíl od žen, procházeli tvrdou školou, která je měla připravit na roli ochránce a bojovníka. Obzvláště pak Alfy, jejich výcvik byl o hodně extrémnější.

Což ale zahrnovalo i zkušenosti na poli tělesného uspokojení. Muži si až do své svatby, užívali milostných radovánek plnými doušky.

Ovšem po svatbě, se všechno změnilo. Vlci byli svým družkám věrni po celý život, až za hrob.

Ano, toto vše ji bylo vštěpováno od dětství, ona si ale zákony smečky už od malička vykládala po svém.

Byla to ona, kdo si vyhlídl svého budoucího muže. Ona, která se rozhodla, že se stane družkou Alfy, a byla připravená na všechno.

Byla připravena svého Alfu naučit tomu, že Luna není jen slabá a poslušná, a že smlouva, kterou ji předložil, je jenom cár bezcenného papíru.

„Ach Alfo..." zašeptala a udělala krok k němu, což ho naprosto vyvedlo z míry. Položila ruku na jeho hruď a Alfa údivem zalapal po dechu a ztuhl, „Tak co kdybych ti pomohla se svléknout?"