Raven naštvaně pochodoval po obývacím pokoji sem a tam. Bylo to na druhý den k večeru a Ciara v jeho cele visela už téměř třicet šest hodin. Ovšem odmítala se nechat odpoutat a pustit na svobodu.

Ne, že by Raven sám, byl za ní ve sklepení, aby ji přesvědčil k tomu, aby dostala rozum. Ale téměř všichni, včetně malého Alexe ji na jeho přání byli přesvědčit. Ovšem marně. Ciara odmítla opustit jeho vězení dříve, než se z ní její manžel přijde nakrmit.

„Tatínku!" křičel malý Alex celou cestu ze sklepa, a vřítil se do obýváku, „Maminka říká..." zastavil se v prostředku místnosti a snažil se popadnout dech, „Že se jí tam prý líbí a ať si prý trhneš nohou!" Vykulil oči na svého otce, protože jeho malý mozeček nechápal, co se mezi jeho rodiči právě děje.

„Kruci!" vyštěkl naštvaně Raven a mrštil prázdnou sklenicí od krve do plápolajícího krbu, „Tak ať si tam zůstane!"

„Maminka taky říkala, že dříve, než se prý uráčíš se přijít nakrmit, svou celu neopustí," zamrkal nechápavě malý upír a tázavě pohlédl na svého otce, „Ty nemáš hlad, tatínku?"

„Jistě, že má hlad..." uchechtl se Rasten, „Však se podívej na svého otce..., vypil už zásobu na několik dní dopředu." Zašklebil se na Ravena, který po něm hodil varovný pohled.

Ravenovi totiž jen krev z krevních konzerv nestačila. Potřeboval krev od zdroje, a i když se snažil ji doplňovat nadbytečným množstvím, zcela jistě mu to nestačilo.

„Ravene..., měl by ses jít nakrmit. Moc dobře víš, že dlouho bez čerstvé krve nevydržíš," vydechla Nara starostlivě, „Ciara je tvoje žena a sama se ti nabídla..., proč tedy..." nedopověděla a polkla, když na ni Raven jen vztekle zasyčel. Všichni znali důvod jeho odmítání, ale také věděli, že Kníže svou ženu vroucně miluje. Jen byl prostě tvrdohlavý, jako mezek.

„Najdi si jiný způsob, jak ji potrestáš," vložil se do rozhovoru Urak, „Vždyť i ty víš, že takto to dál nepůjde. Potřebuješ ji, Ciara má pravdu. Od chvíle, co ses z ní zase nakrmil..."

„Kruci!" vyštěkl rozzuřeně Kníže Temnoty, „Už jednou jsem řekl, že ji nehodlám znovu podlehnout. Je to moje žena..., a to je tak vše!" Zamračil se a nalil si další pohár krve.

„Hmm, a jsi si jistý..." nedal se Urak, „Že víš, co děláš?" Povytáhl na něj obočí. Normálně by si nikdo nedovolil mu odporovat, ale všichni věděli, že netouží po ničem jiném, jak se ji zmocnit. A jeho tvrdohlavost neznala léku. Museli tedy improvizovat.

Však Ravena vůně její krve a její člověčí pach přímo drásal. Už se nedokázal ani ovládat a jen co se zhluboka nadechl, a ucítil ji až sem, jeho pravá podstata vystoupala na povrch. Už několik dlouhých dní nepil z živé bytosti. Jen ze své ženy o svatební noci, ale právě to v něm probudilo ještě větší potřebu její krve. A to, že poslala pryč jeho obětinu, byla poslední kapka. Nemohl zahnat hlad horkou krví a závislost na jeho ženě se ještě prohloubila.

„Jsem si kruci jistý!" zamračil se, „A potřebuji lov! Potřebuji kruci cítit..."

„Tak proč si ji neulovíš?" Zamrkal Rasten, a i když všichni v první chvíli pocítili jistý odpor k této myšlence, vzápětí jim došlo, že je to snad možná naděje, jak Knížete přesvědčit.

„Jasně!" přidal se Urak, „Však si můžeš ulovit i svou ženu. Ona..., může být tvou lovnou kořistí."