Následující den přišel Ciařin velký den. I když si ho tedy asi vždy představovala jinak, byla šťastná. Brala si totiž muže, kterého milovala. A i když v tuto chvíli to vypadalo tak, že Raven její lásku neopětuje, věděla, že tomu tak není. Věděla, že ji miluje, i když jí to právě nyní najevo nedává. A za to si ovšem mohla sama.

„Co jsem si nadrobila, to si taky sním." Trpce se usmála na svůj obraz v zrcadle a pohlédla do Nařiných očí. Právě stála za ní, a hodnotila její zjev. To ona Ciaru oblékla, namalovala a učesala tak, že vypadala přímo úchvatně. Chápala, co tím měla Ciara na mysli, však se staly nejlepšími přítelkyněmi a nebylo nic, co by Ciara před ní tajila.

„Víš, Ciaro, vůbec se Ravenovy nedivím. Kdyby tě ale nemiloval, nikdy by si tě nevzal. I kdybys mu porodila deset dětí. Tomu věř."

„Já vím, Naro. Nezlobím se také na něj, ale na sebe. Byla jsem hloupá, a teď to vím. Uvědomila jsem si vše a v plné míře vlastně až tehdy, když jsem zjistila, že Alex je stejný jako on," otočila se a Nara ji uchopila za ruce, „Alexe také vždy budu milovat, a kdyby na to přišlo..., jsem ochotna mu obětiny sama chytat, jen aby přežil." Nara přikývla. Byla ráda, že její láska je konečně taková, že snad už nepochybí. Teď jenom, aby Raven přestal trucovat. To bude ale vzhledem k jeho tvrdohlavosti, o mnoho těžší.

„Nevím, co mám dělat. Žárlím, když si představím, jak se krmí z někoho jiného, jak ze mě..." Vydechla Ciara a konečně se ji ulevilo. Tak dlouho v sobě dusila onen pocit, a konečně to řekla nahlas, „Tak moc toužím po tom, aby se ze mě nakrmil, Naro. Nevím co to se mnou je, ale mé tělo je jen při té představě jako v jednom ohni. Opravdu z něho nemám strach..., však při tom zažívám tak nesmírnou rozkoš..." sklopila zrak a zčervenala.

„To je v pořádku, Ciaro. Miluješ ho..., v tom je to celé tajemství. Možná jsi mu nějak souzena, nevím, ale dle mého je to tím, že láska dělá zkrátka divy. Pro někoho může být Raven monstrem a zrůdou. Pro ty které ale miluje, je tím nejmilejším člověkem. Je to muž, na kterého se můžeš spolehnout, a který tě nikdy neopustí. Který za tebou bude stát, třeba proti celému světu. I kdyby všichni nad tebou zlomili hůl a opustili tě..., on ne. Nikdy. Na to jediné, se spolehnout můžeš. Že Ravenova láska, pakliže jednou vzklíčí, už nikdy neuvadne."

„Ach Naro..." popotáhla Ciara, a po tváři se jí rozkutálely slzy, „Zkazila jsem to. Nechci o něj přijít."

„Nepřijdeš. Však ti říkám..., kdyby tě nemiloval, nikdy by si tě nevzal. Musíš se na to ale dívat tak, že nikdo není dokonalý. Ani ty, ani on. Každý má nějakou neřest a ta jeho je tvrdohlavost. Je tvrdohlavý, jako bejk. Vždy byl. Možná díky bohu, protože jinak by svět nevypadal tak, jak vypadá. A pak..., uvědom si, kolik toho prožil Ciaro. Jak dlouhý život má za sebou. Život plný samoty a odříkání. Bolesti a strachu. Nedovedeš si představit, jaké to bylo třeba ve středověku..." mávla zničeně rukou a povzdechla si při té vzpomínce, „Sice je upír, ale má srdce. Cítí bolest, osamění a zármutek. Žal i zklamání. A po tisíci letech života, vždy když miloval, ona žena ho zradila, nebo se ukázalo, že toužila jen po jeho moci a penězích. Není divu..., že je takový. Musíš o něj zabojovat, Ciaro."

** *

Tak nyní mám dilema. Jsem na rozcestí a v hlavě mám dvě možnosti. Obě myslím že by byli vhodné, ale nemohu se rozhodnout..., tedy prosím, zda byste nemohli vy.

Buď nyní Raven si přivede do sklepení svou další obětinu, a Ciara mu bude muset dokázat, že nepotřebuje jinou živou konzervu a přimět ho k tomu, aby chtěl ji. Tato možnost je taková, že Caira bude více trpět, bude žárlit, a já se přikláním k této.

Nebo ho Ciara převeze a přinutí Zephyr Zoyu, aby jeho další obětinou, byla ona. Zde budou jejich síly vyrovnány. Tak prosím o váš názor. Dovolím si počkat, až se vás vyjádří co nejvíce, a pak budu pokračovat. Děkuji.

Děkuji za hvězdičky a komentáře.