Ciara otevřela oči a zamžourala do okna, kterým do pokoje svítilo slunce. Udiveně se rozhlédla kolem. V první chvíli ji vůbec nedošlo kde je, ani jak se sem dostala. Hlava ji třeštila jako střep a žaludek měla jako na vodě. Ještě nikdy jí nebylo tak špatně. Ani když byla těhotná, tím si byla jistá. Cítila se tak, jakoby ji přejel parní válec.

Zvrátila hlavu do polštáře, aby si dala dohromady paměť. Co ji ale hned napadlo, bylo, že už nikdy nebude pít. Chvíli zírala do blba a hlavou se jí honily vzpomínky. Vzpomínky na včerejší večer. Na včerejší večeři. Na příjezd sem. Na to, jak se z ní Raven napil. Na Alexovo zázračné uzdravení. Vzpomínky na vše.

Téměř strnule zírala do stropu, a nedokázala se ani hnout. Zapomněla snad i dýchat. Srdce jí bušilo jako splašené a nevěděla jestli má začít ječet jako o život, nebo raději brečet. Vzpomněla si totiž úplně na všechno.

Nejhorší ale bylo, že pochopila, že muž, kterého miluje, jí nevěří. Že pochybuje o její lásce. S tlukoucím srdcem vzpomínala na to, jak byla šťastná a jak moc se milovali. Jak spávala v jeho posteli, a milovali se každý den. Jak se z ní Raven krmil a jak moc se jí to líbilo. Jak moc po něm toužila a on po ní.

A to se nezměnilo. Milovala ho stále, ale jisté bylo, že Raven se své touze stále brání. Nyní již jeho chování chápala, a bolelo ji z toho srdce. Došlo jí totiž, že tehdy před ním utekla. Když viděla, jak svou kořist v lese dohnal a zardousil, utekla před ním, jak malá holka. To omluvit nemohla. A to, že ji po té Ditor unesl, nebyla pro ni vůbec polehčující situace.

Nějakou dobu ležela bez hnutí, než si dala myšlenky dohromady. Závěr byl ovšem jednoznačný. Nemohla přijít o lásku muže, kterého milovala z celého srdce. A který bezpochyby miloval jí. Jen mu musí znovu dokázat, že ho milovat nikdy nepřestala. Jak ale přesvědčit nejstaršího upíra na světě? Jak přesvědčit muže, který prožil tolik staletí a životů, a nic ho už nedokáže překvapit?

Jakkoliv. To byla odpověď na vše. Možná byla nezkušená a určitě i naivní, ale chápala, že i když byl upír, samotný Kníže temnoty, stále to byl jenom chlap. Chlap, který ji nedokáže odolat a hlavně nedokáže odolat chuti její krve. Moc dobře si pamatovala, že od chvíle kdy ji ochutnal, její krev potřeboval. A právě proto, že o ni přišel, jeho emoce se utlumili.

Ano, bude bojovat. A to všemi zbraněmi, které jen jí bůh nadělil. Donutí ho k tomu, aby ji potřeboval a toužil po ní ještě víc, než kdy před tím. S oním zjištěním si úlevně oddychla a pak odhodila stranou deku.

Její oči se do široka rozšířily a začala ječet jako na lesy. Byla zcela nahá a celé prostěradlo bylo od krve. V první chvíli se tak lekla, že začala řvát jak pomatená. Teprve když uslyšela na chodbě hluk a kroky, jí došlo co se stalo.

Teprve, když se rozrazily dveře a do místnosti se vřítili snad všichni z domu, s Ravenem v čele, ji došlo, že jen dostala svou periodu.