Ciara překvapeně zalapala po dechu a srdce se jí rozbušilo jako na poplach. Dívala se do rozzuřeného obličeje muže, který ji držel ve svých pažích pár centimetrů nad zemí, a evidentně mu to nedalo žádnou práci. Jakoby snad ani nic nevážila.

Nahlas polkla a vykulila oči. Nemohla si pomoci, ale místo toho, aby ji jeho jednání naštvalo, ji vzrušil. A vzrušovalo ji na něm snad vše. Jeho síla, nadvláda, a snad i ta jeho arogance. Proti její vůli v jejím lůně zacukalo touhou, ale snažila se mu to nedat najevo.

A pak tu bylo ještě něco, čemu nerozuměla už od chvíle, kdy se s Narou vrátily zpět. Měla totiž pocit, jakoby se najednou jen vrátila z nějaké daleké cesty domů. Už když spatřila Alberta, prolétlo ji hlavou několik situací, které jakoby se jí vykouřily z hlavy, ale náhle se vynořily jako rána z čistého nebe. Nevěnovala však tomu pozornost i proto, že byla prakticky na mol.

„Ode dneška se beze mě nehneš z domu!" zavrčel Raven, „Je ti to jasné?!" Zpražil ji naštvaným pohledem a zatřásl s ní ve vzduchu, jakoby z ní chtěl vytřepat její souhlas.

„A..., a proč? Vždyť jsme byli jen tančit. A ten blonďák mě jen držel při tanci, Ravene a...," koktala vykuleně. Vůbec ji vzhledem k její absenci reálného uvažování vlivem alkoholu, nedošel význam jeho slov, „Nechtěla jsem, aby mě políbil..." škytla a Ravenův pohled potemněl zlostí.

„Cože tě?!" Procedil skrz zuby a postavil ji na zem. Ciara nahlas polkla a honem zapátrala v paměti, co to řekla tak hrozného, že upír který právě před ní stál, vypadal na to, že se jí zrovna chystá zardousit.

„No..., po..., políbil. Ale..., nelíbilo se mi to a..." Opět škytla a automaticky před ním začala couvat. Jeho obličej se totiž jako na povel změnil a jeho upíří tvář náhle vypadala děsivě.

„Tak tobě se to nelíbilo?!" Vrčel a krok po kroku se k ní blížil s hlavou mírně skloněnou na prsa.

„Ne..., nelíbilo, Ravene. A když mě pohladil po zadku, tak jsem..." ztuhla, když se místností ozval jeho varovný výkřik a vzápětí narazila zády do zdi.

„Tak on tě pohladil po zadku?!" Cedil skrz zuby rozzuřený doběla.

„Ano..., pohladil a..., a říkal..., že mám..., mám krásný..."polkla, když naštvaně udeřil pěstí do zdi vedle její hlavy.

„Hmm, co že máš krásný?!" Prskal s ironickým tónem v hlase, ale Ciara vzhledem k tomu, že sotva stála na nohách, vůbec nepochopila situaci. Místo toho upřímně přikývla a odpověděla na jeho otázku.

„Za..., zadek," vydechla a přitiskla se ještě více ke zdi, když nahlas zavrčel jako divoký pes.

„Kurva! A tvoje prsa se mu náhodou nelíbila?!" Téměř mu přeskočil hlas zlostí.

„Ano! Líbila. Jak to víš?" vykulila zase oči, „Prý by se chtěl mezi nima..., au..., co děláš?" Vykřikla, když ji chytil pod krkem.

„Kurva! Buď zabiju tebe, nebo vyvraždím všechny blonďáky ve Sword Faloov!" Přitiskl ji ke zdi a zadíval se jí do očí tak, až Ciara zamrkala. Síla jeho pohledu byla tak opojná, až pomalu ztrácela půdu pod nohama.

Kníže totiž žárlivostí přestával racionálně uvažovat a uchýlil se k tomu, k čemu by se dle svého, nikdy neuchýlil. Vloupal se do její hlavy a pohrabal se v jejích vzpomínkách, aby měl jistotu, že zůstala neposkvrněna. Najednou ho totiž jen představa toho, že by podlehla jinému muži, přiváděla k šílenství.