„A víš co?" usmála se Nara na Ciařin odraz v zrcadle, „Docela se mi to líbí. My všichni..., tím myslím celé upíří plémě, čekáme na to, až se Kníže ožení. Už tisíc let, Ciaro. Teprve pak konečně budou moci vstupovat do svazků i ostatní upíři. Takže..., tvůj plán se mi líbí. Jsem si totiž jinak stoprocentně jistá, že by se Raven nerozhoupal. To co k tobě cítí, by popřel a označil za pouhou potřebu."

Ciara přikývla a prohlédla se v zrcadle. Uběhlo už dalších několik dní a nic se nezměnilo. Raven si od ní držel odstup a veškerý volný čas věnoval svému synovy. Učil ho vše, co by měl jako upír znát a přitom neustále zjišťoval další a další Alexovy zvláštnosti. Jako první svého druhu, byl Alex neobyčejný a dle toho s ním musel i pracovat.

Kníže svého syna miloval. Byl vlastně malý zázrak a jen kvůli němu nechal naživu jeho matku. Alespoň si to tedy tak omlouval, a neustále to také tak každému prezentoval. Nechtěl si totiž za žádnou cenu přiznat, že Ciaru miluje.

Jenže ji miloval. Ten fakt věděli a cítili všichni, jen on to stále nepřijmul. A nikdy nepřijme, to také všichni věděli. Proto také byla Nara ráda, že se Ciara rozhodla o svou lásku bojovat.

„Vypadáš dokonale, Ciaro. To Raven nevydejchá."

„Však ty taky. Myslíš, že nás Raven pustí?"

„Jistě že jo...." Zašklebila se Nara při té představě, „i když moc nadšený z toho nebude." Ciara se totiž rozhodla otce svého syna trochu popíchnout. Sama si lásku přiznala a pochopila, že pakliže ho nějak nepřinutí, on si to nepřipustí nikdy, „Je to děsnej tvrdohlavec," povzdychla si Nara, „Nevím, jak si vůbec představuje, že by to fungovalo, když to mezi vámi jiskří tak, že máme všichni strach, aby nechytl barák."

„No já nevím..." povzdychla si Ciara a obula si lodičky, na nejméně deseticentimetrovém podpatku, „třeba si dělám plané naděje. Třeba mu jsem fakt ukradená a vůbec si nevšimne ani toho, co mám na sobě. Však musel vidět tisíce žen, v o mnoho krásnějších a erotičtějších róbách za svůj život. A třeba mu bude jedno, i kdybychom se rozhodli strávit noc v bordelu a zaplatili si gigola."

„Tak uvěřila bych všemu, ale tomu teda ne," rozesmála se Nara na celé kolo, „Nebude se mu líbit, že si chceme užít dámskou jízdu, tomu věř. A zvlášť, až tě uvidí v tom modelu..."

„Takže nás nepustí?"

„Pustí..., musí..., to by jinak musel přiznat, že žárlí. A on přeci nemá důvod žárlit, když tě nemiluje, ne?" Zašklebila se Nara. Sama se těšila, co z toho vlastně vzejde.

Jedno bylo ale jisté, Raven bude překvapen. Nebude čekat něco takového a Ciara vypadala opravdu úchvatně. Přímo hříšně.