„Podej mi ze stolu nůž, Alexi, prosím." Zašeptal Raven a vzápětí od něj nůž přijal. Stále ale stál tak blízko Ciary, že neměla možnost utéct, ani kdyby chtěla.

 „Co..., co chcete dělat?" Vydechla, když vzal její ruku do dlaně. Nepokusila se ale utéct, ani se mu vzepřít. Její nohy už nyní byly jako z vosku, protože jeho vůně a jeho dotyky, ji celou rozechvívali. 

„Jen se dívej, drahoušku." Řekl a sevřel ve své ruce její prsty. Ještě než však stačila zaprotestovat, řízl ji ostrou čepelí do palce. 

„Sakra, co to..." vykřikla leknutím a pak se ustrašeně přitiskla ke zdi. Náhle totiž vypadal nebezpečně. Napnul se jako struna a pak se zhluboka nadechl. Vůně její krve, v něm probudila jeho druhou podstatu. 

Znovu položil ruce vedle její hlavy a zadíval se jí do očí. Ona a vůně její krve byla jediná, které nedokázal odolat. Za normálních okolností, dokázal krotit své potřeby a touhy po krvi. Svou upíří podobu na sebe vzal vždy, když jenom on chtěl. 

Ale vůně její krve zapříčila to, že se ovládat přestal. A nyní ani nechtěl. Chtěl, aby viděla jeho přirozené pudy. Jeho touhu, když se nesnaží ovládat, a když je jeho tělo vedeno vůní její krve.

 Ciara do široka rozšířila oči. Stála přilepena ke zdi a ani se nehnula, jen se dívala do jeho krásné tváře. Jeho oči zrudly, a když se znovu zhluboka nadechl, nahlas zavrčel. Pak s tlukoucím srdcem sledovala, jak se jeho tvář pomalu začala měnit. Pod očima se mu objevily temné prstence žil a v jeho ústech, dva velké, bílé špičáky. 

Vzal do dlaně její ruku a přiložil si ji mezi rty. S otevřenou pusou sledovala, jak si její prst vložil do úst a slízal její krev. Ztěžka polkla a téměř fascinovaně na něj zírala. Její dech se už dávno vymkl kontrole a najednou si připadala jako kdyby její tělo, nebylo její. Sotva stála na nohou a třásla se. Ale ne strachy. Sama nedokázala pochopit proč, ale zatoužila po něm ještě více. Když viděla jak vášnivě, s chutí a toužebně, se přisál k jejímu prstu, zatoužila po tom, aby si vzal víc. Bezděky nahlas zasténala. 

„Copak, drahoušku," zavrčel u jejího obličeje, „Nemáš strach z Knížete temnoty?" přejel jazykem od její čelisti, po jejím krku, „Z hladového upíra, který netouží po ničem jiném víc, jak po tom, se z tebe nakrmit?" Ciara zavřela oči a ještě více přimáčkla své tělo ke stěně. 

„Ne..., nemám..." dostala ze sebe ztěžka. 

„Ale měla bys!" oblízl jazykem její tepnu, „Jsem první upír na světě, drahoušku. Kníže temnoty a vládce upírů a jako takový, potřebuju krev přímo od zdroje. Na rozdíl od ostatních predátorů, já jsem ten, který potřebuje zabíjet." 

Ciara se zhluboka nadechla a vykulila oči. Možná by měla začít křičet, a přeci jen se pokusit o útěk, místo toho ale zatřásla hlavou k odporu. 

„Nebojím se..." zašeptala a naklonila hlavu na stranu, „Ani trochu." Pak odhodila stranou své vlasy, aby se mohl lépe dostat k její šíji.