Na druhý den se Ciara vzbudila až pozdě odpoledne. Nemohla uvěřit tomu, že spala tak dlouho, ale únava z dlouhé cesty si vybrala svou daň. Vyděšeně vyskočila z postele, když si uvědomila, že je Alex pryč.

Vyřítila se z pokoje a rozeběhla se chodbou, po schodech dolů, do obývacího pokoje. Ani ji nedošlo, že onu cestu vlastně absolvovala jaksi instinktivně, jakoby to tu znala. Rozrazila dveře salónu a vpadal dovnitř, jako velká voda.

 „Alexi?!" Vykřikla a zastavila se až v prostředku pokoje. Pět párů očí, se obrátilo jejím směrem. A teprve když spatřila na jejich tvářích překvapený výraz, si uvědomila, jak vypadá. 

Na sobě měla jen bílé tričko a kalhotky. Neměla totiž večer sílu v kufru hledat svůj noční úbor, a vzala zavděk pouhým tričkem. Nyní si ale pod pronikavým pohledem pána domu, připadala jako nahá. Díval se na ni s povytaženým obočím a Ciara zatoužila se raději otočit a utéct. Vlasy měla rozčepýřené a rozcuchané kolem obličeje a kruhy pod očima. 

„Maminko, už ses vyspala?" Vykřikl Alex, když zvedl hlavu od stolu, za kterým všichni seděli. Před sebou měli vysoké sklenice, s jakousi tekutinou neznámého původu.

 „A..., ano, Alexi. Já..., omlouvám se..." přehlédla pohledem své hostitele, „Zřejmě jsem byla unavená. Obvykle tak dlouho nespím a..." 

„To je v pořádku, Ciaro," Usmála se Nara, „Alex je v těch nejlepších rukou."

 A opravdu byl. Od brzkého rána nezavřel pusu a neustále se na něco vyptával všech přítomných. Stačil obejít všechno služebnictvo, seznámit se s každým, od kuchařky po zahradníka a zcela si získat starého Alberta. Ale také Naru s bratry. Ale hlavně samotného Knížete, od kterého se po celý den nehnul na krok. 

Raven se rozhodl na svého syna jít pomalu. Věděl, že potřebuje krev, bez které by dlouho nepřežil. Věděl ale také, že kdyby si to mrně někde nějakou samo neopatřilo, byl by již mrtev. Celý den ho tedy pozoroval a čekal. 

Oběd sice snědl jako poslušný chlapec, ale evidentně ho nezasytil. Ovšem jeho instinkty lovce, které zdědil po svém otci, zafungovali spolehlivě. O několik minut později, našli malého Alexe v jedné ze stájí sedět na zemi a krmit se.

 Když Raven s bratry a Narou vstoupili dovnitř, provinile na ně pohlédl, ale svou kořist z ruky nepustil. Držel v ruce totiž mrtvou krysu a krmil se její krví.

 „Neřekneš to mamince?" Vzlykl, a pohlédl do očí svého otce. 

„Samozřejmě, že ne." Přikývl Raven. Pyšně pohlédl na svého syna, a pak k němu přiklekl.

 „Maminka by se na mě asi zlobila, víš?" popotáhl nešťastně a přivinul si krysu k hrudi, jakoby měl strach, aby o ni nepřišel, „Je asi špatné co dělám, že jo?"

 „Vůbec to není špatné, Alexi. Je to tvoje přirozenost a nemáš se za co stydět."

 „Ty se na mě nezlobíš?" Vykulil Alex oči, „Strejda Ditor, mě jednou viděl a nařezal mi za to. A řekl, že jestli to uvidí maminka, už mě nebude chtít. Ty mě chceš?" Raven zaskřípal vzteky zuby a zatnul nehty do dlaní tak pevně, až mu po zápěstí začala stékat krev. Kdyby se zde Ditor nyní objevil, měl život zpečetěn.

 „Samozřejmě, že tě chci, Alexi. Není nic špatného na tom, co děláš. Naopak, jsem na tebe pyšný. Sám jsi pochopil, co potřebuješ, chlapče. Jsi silný, po svém otci."

 „Ty mého tatínka znáš?" Vyhrkl Alex nadšeně, až skoro zapomněl na svoji krysu. 

„Ano, znám."

 „Vážně? A kdo..." Téměř se zalkl vzrušením. Pak se zarazil, naklonil hlavu na stranu a zamrkal, „Ty jsi můj tatínek, viď?"

 Raven několik vteřin mlčel, dívaje se svému synovy do tváře. Urak s Rastenem i Narou si nedovolili ani vzdychnout, když hleděli na obraz, který se před nimi odehrával. Však to byl téměř zázrak a tak vzácný okamžik, že se Nara neubránila dojetí a po tváři se jí rozkutáleli slzy. 

„Ano, jsem tvůj otec, Alexi." Řekl konečně Raven a Alex mu v ten moment nadšeně skočil do náručí. Krysa mu vypadla z ruky, když obejmul Knížete kolem krku. 

„Takže už si mě necháš? Už se nebudu muset vrátit, že ne?" Vydechl, a znovu se sehnul pro svoji kořist. 

„Už si tě nechám," přikývl Raven a vztáhl ruku k oné kryse. Alex automaticky ucukl, „Neměj strach, chlapče. Nikdy se nevrátíš. A už nikdy se nebudeš muset krmit tímhle." Povytáhl obočí a pak mu krysu opatrně odejmul, „Dám ti něco chutnějšího." 

„Nechám připravit pět pohárů." Řekla Nara, když se Raven postavil a vzal Alexe za ruku.

 O několik minut později pak usedli v obývacím pokoji s poháry krve právě ve chvíli, kdy se dovnitř vřítila rozespalá Ciara. 

***