Ditor Desmond sevřel ve své dlani dřevěný kůl se stříbrným hrotem. Zamyšleně se u toho díval do plápolajícího krbu, ve svém pronajatém domě, tak daleko od jeho pravého domova. Od Swort Fallov. 

Potěžkal dřevěný kůl ve své dlani, a povzdechl si. Už jednou ho svíral mezi svými prsty a musel si přiznat, že měl dokonce i naději na úspěch, ale selhal. On byl jediný, který mohl touto zbraní, která byla stvořena už před tisíci lety, zabít samotného Knížete temnot.

Byl potomkem starého rodu, Halvorsenů, a úhlavním a možná jediným jeho nepřítelem. Jejich předek před dávnými časy stvořil zbraň, která jediná, dokáže ho zahubit.

 Předávali si ji z generace na generaci, až do oné doby, před pěti sty lety. Tehdy byl on, vlastním jménem Ditor Halvorsen, tak blízko k tomu, aby ho zahubil, jako ještě žádný předek před ním. Jenomže se zamiloval. Bláznivě a beznadějně se zbláznil do dívky, a nevadilo mu dokonce najednou ani to, že je upír. Na jeho přání ho přeměnila, ale pozdě zjistil, že právě ona, je sestrou samotného Knížete. 

Ale aby toho nebylo málo, i jeho bratr, se zbláznil do ženy. A to do krásné Torvin Zoyi, které kníže propadl. Ano, tehdy byl tak blízko k tomu, aby se mohl s jejím přispěním dostat do jeho blízkosti, ale Torvin to odmítla. I když utekla s jeho bratrem, evidentně ke Knížeti něco cítila a odmítla ho zradit.

 Vlastně ho prosila ještě několikrát, aby od svého plánu upustil. I tehdy, když byla Ciara ještě malá, a on viděl Torvin naposledy.

 Nyní ovšem cítil, že je čas. Ciara se nacházela ve Swort Fallov a dle všeho co slyšel, dokonce snad v jeho domě. Byl čas, aby se vrátil zpátky domů a dokonal tak, co jeho dávný předek přísahal. Smrt samotného Knížete temnoty.

 A to mohl udělat v jen jeden, jediný den v roce. Jen ten jeden den, je Knížete možno zabít. Ten den, se totiž ukládá ke spánku do své rakve, skrytou kdesi na jeho hradě. Nachází se v jakémsi hibernujícím stavu, a není schopen pohybu. A ten den měl nastat přesně za dva měsíce, na den letního slunovratu. 

„Naro, miláčku," zašeptal do telefonu, když zaslechl na druhém konci ženu, kterou k smrti miloval, „co bys řekla tomu, kdybych se vrátil do Swort Fallov?"

 „Ach Ditore, byla bych nejšťastnější žena na zemi. Vysvitla nám naděje na to, být spolu. Můj bratr..., myslím, že se objevila dívka, která by Knížete milovat dokázala. A kterou, by mohl milovat on. Věřím v to. Už kvůli nám." Štěstím se rozplakala do telefonu, ale on mlčel. Jen doufal, že po té, co splní svou povinnost a zabije jejího bratra, odpustí mu.