Místo odpovědi, však jen vztáhla ruku k jeho obličeji. Opatrně se dotkla vystouplých žil pod jeho očima a pak jeho bílých tesáků. Byli tak ostré, že jen ten pouhý dotyk, prořízl kůži na jejím prstu. Vydechla a udiveně se zadívala na prst, ze kterého kapala krev. 

Zhluboka se nadechl, a zachvěl se vzrušením. Jen se slabě usmála, a přiložila mu ho k ústům. Jeho oči se do široka rozšířily překvapením, ale přijmul ho do svých úst. Zasténal, a s neuvěřením sledoval její rozechvělou tvář. Její přivřené oči touhou, a tlukot jejího srdce, už ho nenechal na pochybách, že ho chce. Stejně, jako on jí. 

Slízal z prstu její krev do poslední kapičky. Stále se na ni díval, a nemohl prostě uvěřit tomu, co se tu právě děje. Za celých tisíc let, se mu ještě nestalo, aby po něm nějaká žena toužila tak, jako ona. 

Ona necítila ani náznak strachu. Ani záchvěv obav. Ani malinký příznak pochyb. Stála opřena o stěnu, a kdyby ji nedržel, byl si jist, že se mu sveze k nohám. A nebylo by to strachy, jak tomu bývalo vždy. Nesesunula by se k zemi, a neprosila o svůj život. Neproklála by ho do horoucích pekel, ani ho neoznačila za stvůru. Ani za tvora, nehodného života. Naopak. Cítil, že ona sotva stojí na nohou, protože její touha po něm, ji celou pohltila.

 Zdálo se mu to téměř nemožné. Nikdy by nevěřil, že se to může stát. To co ale při tom cítil, nedokázal ani popsat slovy.

 I Nara s bratry, téměř nevěřícně a skoro s posvátnou úctou sledovali, co se odehrává před jejich očima. Vypadalo to, že po tisíci letech, se našla žena, která by dokázala Knížete temnot milovat.

 „Toužím po tom, se s tebou milovat, drahoušku," vydechl, a sledoval přitom její reakci, „vniknout do tebe a přitom se z tebe krmit." 

Ciara se jen slabě pousmála, nad jeho upřímností. Byla nezkušená, ale i ona poznala, nesmírné vzrušení v jeho tváři. Téměř zoufalou potřebu a chtíč. A zároveň v jeho obličeji spatřila i náznak strachu, že by odmítla. To ona ovšem neměla v úmyslu. Za nic na světě. 

Ano, byla panna, ale najednou snad pochopila, že právě pro tohoto muže, své panenství tak střežila. I ona cítila vzrušení tak mocné, že se jí mezi nohama rozlilo ono příjemné horko. Polkla a nadechla se k odpovědi. Z hrdla se jí ale vydral jen vzrušený povzdech. Znaveně opřela hlavu o stěnu a zadívala se mu do tváře. 

„Ach Ravene..." dostala ze sebe konečně, a on se slabě pousmál.

 Něžně, se dotkl jejího obličeje. Nasál vůni jejího pohlaví. Cítil její vzrušení, které se jí rozlilo mezi nohama. Téměř nevěřícně zatřásl hlavou. Zdálo se mu to skoro nemožné, ale opravdu ho chtěla. Jeho, Knížete temnot, a on zatoužil po tom, milovat se s ní tak, jak ještě s žádnou ženou, za celý svůj předlouhý život. 

„Nemáš strach?" zašeptal. Najednou měl pocit, že se prostě musí zeptat. A když zatřásla hlavou k odporu, znovu ji něžně pohladil. „Bude se s tebou milovat, sám Kníže temnoty, drahoušku." Zašeptal, a pak si ji náhle vyhoupl do náručí. A když si oddaně položila hlavu na jeho rameno, vykročil ke schodům. „A od té chvíle, kdy se tě zmocním a vezmu si tvé panenství, už nebude cesty zpět."