Na rozcestí prašné cesty, hlubokého lesa panství Wancroft, zastavily dvě podivné osoby na koních.

 Dvě osoby, oblečeny v mužský šat, přitáhly otěže svých koní a s úlevou vydechly. Dlouhá a strastiplná cesta, zanechala na jejich tvářích známek únavy.

 „Panství Wancroftské," vydechla jedna z nich úlevně a zadívala se na pomezní kámen u cesty, „je to jediné místo, kde tě snad Oliver z Hempronu, nebude hledat." 

„V to doufám, Aarone, necítím již své tělo. Nejsem tak zdatná v jízdě na koni jako ty. Ale mám strach..." povzdechla si dívka, oblečena v mužský šat, „pověsti o tomto království, nahánějí mi husí kůži. Avšak nemůže být ovšem nic horšího, než představa mé svatby s Oliverem z Hempronu." Vzpomínka na toho bezcitného, krutého a nelítostného muže, který se měl stát jejím manželem, jí naháněla hrůzu.

 Oliver z Hempronu, byl, straší muž, nevalného vzhledu a ještě nevalnější pověsti. Jeho poddaní se ho báli a jeho předešlé tři manželky skončily na hranici, jen proto, že se mu znelíbily. 

Ovšem odmítnout ho nemohla. Znamenalo by to jistou smrt.

Prchla tedy ze své země, za souhlasu svého otce, v doprovodu svého bratra Aarona.

Je pravda, slyšela i spoustu divných zvěstí o zdejší zemi, táhnoucí se napříč staletími, ale měla pro strach uděláno.

 Pro ni, bylo mužské přestrojení přirozené. Již odmalička jí a jejího bratra otec učil jízdě na koni. Střelbě a boji s mečem a kuší. Oháněla se mečem lépe, jak kdekterý muž. 

„Království, kde jeho král vychází ven, až za temné noci. Není to divné, Aarone? Slyšela jsem, že král se ještě nikdy neukázal za jasného dne. Skrývá se v útrobách hradu a ven vychází jen s první hvězdou na nebi. Že je děsivý a nebezpečný. Že jeho nesmrtelná duše bloudí po nocích a nedovolí mu pocítit žádných radostí pozemského života." Arven se oklepala hrůzou a ustrašeně se rozhlédla kolem. Pomalu se stmívalo a představa, že by ho potkali, se jí moc nezamlouvala.

 „Dailan z Wancroftu." Zašeptal Aaron zamyšleně. 

Jako malí, slýchávali vyprávění o jeho osobě. O jeho zemi, a ony zvěsti, strašili je ze sna.

 „On narodil se před půlnocí, „ začal předříkávat říkanku, kterou znal snad od narození, „on narodil se z čisté lásky, avšak ta, mu není dána. On narodil se za bouře a deště. Za tmy, která obklopila jeho duši. Bez duše a citu. Bez lásky a touhy..." 

„Přestaň, Aarone. Pojímá mě hrůza, byť jen z pouhé představy ho potkat." zamračila se Arven na svého bratra. Měla svého bratra ráda, ale nesdílela stejné nadšení, jako on.

Ona se na rozdíl od Aarona, tohoto království děsila. Ona na rozdíl od něj, věřila všem strašlivým pověstem, které se vyprávěli o této zemi. A hlavně o jeho králi.