„Dobrá tedy," řekl po chvíli, „král bude k tobě pro dnešek shovívavý. Ponechej si svou masku a přistup blíž."

 Arven váhavě udělala pár kroků. Zastavila se před ním a sklopila zrak. Jeho pronikavé oči, si hadově prohlíželi její tělo, a ona nedokázala zabránit tomu, aby se netřásla. 

Sama však nevěděla hlavní důvod toho, proč tomu tak je. Zda touha, nebo láska. Nebo snad bolest z vědomí, že on chce spočinout s ní, jakožto cizí ženou.

„Ještě blíž!" zamračil se a opřel hlavu do opěradla. Pohled na ní, jeho tělo už dávno probudil.

 Chtěl ji, ale jestli sama královna, rozhodla se ho tak klamat, tedy rozhodl se neprozradit, že si je jist, že je to ona. 

Arven udělala ještě jeden krok. Její nahá kolena, dotýkala se jeho nohou. Byla teď tak blízko, že nemohla přehlédnout jeho toužebný pohled. 

Hltal pohledem její ňadra, břicho, a když sklouzl k jejímu rozkroku, zavřela oči hanbou. Jenže v jejím lůně, rozlilo se podivné, příjemné horko.

 „Uspokoj mě!" zašeptal a vztáhl k ní ruku, „polib svého krále." A když zaváhala, stáhl si ji k sobě do klína.

 Vykřikla v první chvíli, ale vzápětí se její dech začínal zvyšovat. Jeho blízká přítomnost a lačný pohled zapříčinil to, že sotva popadala dech. 

Seděla obkročmo na jeho klíně, a když se jejich oči setkaly, zavřela oči. Nějaká neznámá síla, ji však přinutila k tomu, se sehnout.

 Toužebný vzdech obou dvou, rozlehl se místností. A tehdy se Dailan již přestal ovládat. Divoce se vrhl na její ústa. Svíral její křehké tělo ve svém objetí a hladově ji líbal. 

I ona, mu polibky vracela stejně toužebně a to ho ještě více rozpálilo. Chtěl ji. Potřeboval ji, a musel ji mít.

 Však pohled ten, který se mu právě naskytl, byl neuvěřitelný. Jeho srdce se znovu ozvalo a jeho dech, ho už nadobro zradil.

 Třesoucími prsty si povolil přezku opasku, a pak aniž by spustil zrak z její tváře, vysvobodil své pulsující mužství. 

Jemně ji chytil v pase, mírně si ji nadzdvihl, a pak jí pomohl dosednout na jeho penis. Skoro šílený výkřik ozval se pokojem. Oba dva sborově vykřikly a Arven se začala na jeho klíně pohybovat.

 Prostě si nemohla pomoci, ale toužila po něm. A stejně tak Dailan. Dotýkal se jejího těla a zuřivě jí pomáhal v jejím snažení. 

Ale stále to bylo málo. Stále se mu zdálo, že potřebuje víc. Tak mocnou touhu a chtíč, ještě nikdy nepocítil. 

„Můj bože!" vykřikl, když se mu zdálo, že se jeho tělo snad rozpadne na tisíc kousků. 

Postavil se s ní v náručí, aniž by se od ní odpoutal a svalil se s ní na postel. Obmotal si její nohy kolem svých boků a pak začal přirážet, jako šílený. 

Bral si ji divoce a zuřivě. Tak, jaká byla jeho zlost k tomu, že miluje se se svou královnou, a ona přitom chce být nepoznána. 

Když konečně vyvrcholil do jejího těla, zadýchaně se jí podíval do očí. Ztěžka oddychoval a kroužil v jejím obličeji. Čekal.

 Čekal, že snad prozradí mu, proč něco takového nastrojila. Co za hru, tu se svým králem hraje. Ale místo toho, spatřil jen slzy. Pevně semkl rty a postavil se. Natáhl si kalhoty a zprudka vydechl. 

„Zmiz!" zavrčel, „a pošli mi sem mého panoše!"