„Můj bože. Tak dlouho, jsem snil o této chvíli." Vydechl Dailan.

Své vzrušení, již nedokázal skrývat. Díval se na dívku před sebou a celý se třásl. Jako ona.

Rozšířenýma očima, hltala jeho tělo. Jeho vypracovanou hruď, břicho. Mohutné paže. A když její zrak sjel k jeho rozkroku, vydechla překvapením.

„Jsi tak veliký." Zašeptala.

Dailanovi přejel úsměv po tváři. „Celý, jsem veliký, lásko. Ještě nikdy, jsi neviděla vzrušeného muže?"

Arven zatřásla hlavou k odporu. „Jen..., jen..." zčervenala. Věděl, že myslí na to, když ho v kádi koupala.

Dailan se spokojeně usmál, vzal ji do náručí a položil ji na postel. Chvíli si ji jen tak prohlížel a vychutnával si její krásu.

Pak začal opatrně kroužit svými prsty, po jejím těle. Zavzdychala, pod každým, jeho dotekem.

Sklonil se k ní, a nahradil své prsty, svými rty. Když v dlaních sevřel její ňadra, zasténal i on. Však se mu o nich i zdálo.

Hnětl je prsty. Sál její bradavky a mazlil se s nimi, jako se svátostí.

Pak pokračoval ústy, po jejím břiše. Když zakotvil mezi chloupky, pod jejím podbřiškem, vzal do ruky její nohy a opatrně je roztáhl.

Arven vydechla a znovu zčervenala, jak rajské jablko. Automaticky je sevřela zpět.

Dailan zvedl hlavu, a podíval se do jejích zamžených očí.

„Lásko, neudělám nic, co by se ti nelíbilo. Věř mi. Nechci, abys pojímala studu, však o tomto jsem snil, již tak dlouho. Dovol mi to, miláčku." Zapředl, a aniž by z ní spustil oči, začal ji pomalu roztahovat nohy.

Nejprve zaváhala, ale nechala se. A dokonce se mu zdálo, že snad i dýchat, zapomněla.

Pomalu si klekl mezi ně. Sklonil se a přejel jazykem, po jejím přirození.

Arven zprudka vydechla, a znovu ve svém studu, chtěla sevřít své nohy. To jí ale nedovolil.

„Miláčku, je to zcela přirozené. Věř mi, že i pro mě, to bude velkou rozkoší. Však jsem si snad tisíckrát představoval, jak asi chutnáš." Znovu zabořil svůj jazyk, mezi její nohy.

Arven vykřikla, a hned vzápětí, začala zprudka vydechovat. Již se tomu nedokázala bránit. Měl pravdu. Bylo to přímo nadpozemské.

„Uvolni se, miláčku." Zabručel ještě, a po té, se zcela přestal ovládat.

A ani Arven, již nedokázala bránit své touze, proti svému studu. Úplně zapomněla na to, že ještě před několika chvílemi, se nedokázala představit, že by něco takového udělal.

A nyní, se jí to líbilo. A zřejmě i jemu. Však se s jejím přirozením mazlil, jak zběsilí.

Líbal ji. Sál její pysky. Jazykem kroužil po jejím klitorisu, i hluboko v jejím lůně. Nasával její vůni, a Arven najednou automaticky, mu chtěla, jeho snažení usnadnit. Roztáhla nohy, co nejvíce dokázala.

Zřejmě se mu to líbilo, protože se přidušeně usmál, do jejího klína. „Správně lásko. Bože, chutnáš ještě lépe, než jsem si představoval."

Arven položila hlavu do polštáře a zvrátila hlavu. Podivné brnění v břiše, po celém těle, a hlavně mezi jejíma nohama, se pomalu začalo stupňovat. Najednou měla pocit, že explodovalo, snad přímo mezi jejíma nohama.

„Dailane!" zakřičela a zasténala tak nahlas, že to jistě bylo slyšet, až za dveřmi.

Najednou se nad ní, zjevil jeho rozesmátý obličej. Ztěžka oddychoval. Položil se vedle ní.

„Miláčku..., nyní se ty, seznam s mým mužstvím." Řekl ztěžka.

A když se posadila a znovu rozšířila oči v úžasu, pod tím pohledem, neubránil se dalšímu úsměvu.

„Neboj se. Jen ho vezmi do ruky, lásko. A ochutnej ho, jako já tebe."

Arven již zcela, ztratila svých zábran. Omámeně vzala do ruky jeho penis a zavzdychala. Však byl tak veliký, že ho ani rukou neobejmula.

Dailan zasténal, a když poznala, že mu to činí rozkoš, odvážila se, a vzala ho do úst. Zakroužila jazykem, po jeho žaludu. Pak ho vzala do úst, jak nejvíce to šlo.

„Ach bože! Lásko..., ano...," sténal, a Arven si již byla jistá, že to dělá správně. Najednou zvedl hlavu a pomalu zuřivě, se na ní podíval.

„Stačí, miláčku," zasyčel, „za chvíli budu na vrcholu. A na moje sperma, do tvých úst..." ztěžka polkl, „na něco takového, je pro tebe, ještě dost času," přetočil si ji pod sebe, „chci být v tobě."

Uvelebil se mezi jejíma nohama a podíval se jí do očí. Pak navedl svůj penis k jejímu lůnu a vložil špičku žaludu na její okraj.

Pak prudce přirazil. Oba vykřikli tak mocně, jak jen to šlo.

Chvíli počkal, až si na něj její tělo zvykne, a po té, se začal pohybovat. Nejprve pomalu, ale postupně začal pohyby zrychlovat.

Nakonec se pohyboval, již pomalu zuřivě. Pak zvrátil hlavu a zařval jako lev. A i Arven, ho následovala.

První dávka spermatu, se dostala do jejího lůna. On pak ještě několikrát přirazil, a explodoval ještě jednou.

Pak se unaveně zhroutil vedle jejího těla, a přivinul si ji do náručí. Chvíli jen tak leželi a vychutnávali si blízkost, toho druhého.

„Miluji tě, Arven. Miluji tě tak zoufale moc, až mne to děsí." Posadil se vedle ní, a zamyšleně ji pohladil po tváři.

Arven zčervenala, když spatřila několik kapek krve, na bílém prostěradle. Jen se usmál.

Stáhl prostěradlo, zmuchlal ho do malé kuličky a rozešel se ke dveřím. Rozrazil je a rozzuřeně strčil prostěradlo, prvnímu muži, za dveřmi.

„A teď zmizte!" zavrčel, „všichni! Sic budete mít co dočinění, s hněvem, svého krále!"