Alvar si unaveně sedl na pohovku před krb, a nalil si skleničku. 

Dalších několik dní, strávil v práci celé dni. Byl unavený, nevyspalí, ale za jeho nepřítomnosti, nastřádalo se spoustu věcí, které musel vyřešit. 

Natáhl vzduch. Lilianina vůně, byla všude. Měl již pocit, že se mu snad zaryla pod kůži.

 Nedokázal ji vypustit z hlavy. Nedokázal na ni přestat myslet. Na jejich milování. Zamračil se do plamene, když si uvědomil, že již jinak, než o milování, o tom neuvažuje. 

Prahl po ní. Prahl po ní tolik, že v noci nemohl spát. Nedokázal se soustředit na práci. Nedokázal se soustředit na nic. 

A nejhorší bylo, že doba říje, stále ještě neskončila. Od chvíle, kdy ji řekl, že jejich poměr povýší na vyšší level, ji to ještě nemohl dokázat. 

Znovu zhluboka nasál její vůni. Byla ve svém pokoji, slyšel její dech. A tak moc, po ní zatoužil.

 Jeho vlčí podstata, se drala na povrch. Jeho touha po ní. Vlčí přirozenost. Svrchovaného neukojitelnost a doba říje, ho zcela ovládla. 

Zavrčel a celé jeho tělo, se nahrbilo. Po zádech mu přejel mráz. Objekt jeho touhy, i když to zatím nebyla jeho družka, byla připravena na spojení. Cítil to. 

A tak moc, ji potřeboval. Jeho vlk v něm, dral se napovrch. Kopl do sebe obsah skleničky a postavil se. 

Zhluboka, hodně zhluboka se nadechl. Její vůně, prostoupila celým jeho tělem. Dychtil po ní. A tak moc bažil po tom, se s ní milovat. 

Vyběhl schody, a pak aniž by zaklepal, vstoupil do jejího pokoje. Věděl, že usnula. Slyšel, jak pravidelně oddychuje. 

Zastavil se nad ní, a chvíli si ji prohlížel. Otevřela oči, ale nevykřikla. Nevydědila se. Naopak, slyšel, jak se jí rozbušilo srdce.

 Vzal ji beze slova do náručí a odnesl jí do svého pokoje. Položil ji na postel a postavil se nad ní. Toužila po něm, poznal to.

Sklonil se k ní, a pak aniž by přerušil jejich oční kontakt, rozerval její noční košilku na kusy.

 Rozechvěně vydechla, když její nahé tělo, přejel svým lačným pohledem. 

Jeho vzrušení, bylo na vrcholu. Zvrátil hlavu a z hrdla vydral se zvuk, podobný vlčímu zavytí.

 Pak sáhl na knoflíčky své košile. Její dech mu napověděl, jak moc po něm touží, když ji odhodil stranou.

 Líbilo se mu, jak lačně si prohlíží, jeho tělo. A když sáhl k opasku svých kalhot, nahlas zasténala.

 Věděl, že jeho vzrušení, je znatelné, i přes tenkou látku. V očích mu zajiskřilo, když odhodil poslední kousek oděvu. 

Jeho mužství, se hrdě tyčilo proti ní, v celé své kráse. 

Přiklekl k ní na postel a zavětřil. Přikrčil se, a začal pomalu očichávat její tělo.

 Při každém jeho nádechu, projela jím, vlna chtíče.

 Choval se zvláštně. Divně, snad pro nezasvěceného pozorovatele, ale byla to jeho přirozenost. Nechtěl ji již před ní skrývat. 

To byl on. Vlk. Svrchovaný. Cítil, že s ní, může být sám sebou. Před ní, nemusel skrývat svou tvář. Své pudy a potřeby. Svou pravou podstatu.

 Před ní, mohl být takový, jak velela mu to, sama příroda.