Alvar postavil Lilianu na zem svého pokoje a zavrčel. Zlost a vztek, která v něm kypěla, se drala na povrch. 

Když ji vidět ležet na posteli nahou, a evidentně připravenou, se s doktorem milovat, zatmělo se mu před očima. 

Ta představa, byl pro něj najednou nemyslitelná. Však je jeho. Je jeho milenka. A s nikým, se o ni nebude dělit.

Natáhl její vůni do nosu. Celé tělo, se rázem napjalo, jak struna. Přimhouřil oči a zavrčel.

 „Co..., chceš dělat, Alvare?" vydechla Liliana, a začala před ním couvat. 

Najednou snad dostala i strach. Však jeho pohled a postoj, nevypovídal o tom, že by s ní měl slitování. Přímo zuřil. Ještě nikdy, ho neviděla v tomto stavu. 

„Co chci dělat, Liliano?! Vzít si, co chci!" procedil mezi zuby a přikrčen, v postoji šelmy, se k ní začal přibližovat.

 Liliana narazila zády do zdi. Dívala se na něj s doširoka rozšířenýma očima a ztěžka oddychovala. Jen nevěděla, jestli je to strachy, nebo vzrušením. Však pohled na něj, byl tak vzrušující.

 Vrčel. Zhluboka oddychoval, a kroužil okolo ní, jako vlk. Náhle ji svým tělem, přitlačil ke zdi. Překvapením vykřikla. 

Zadíval se do její tváře, a pak se vrhl na její rty. Drtil je svými tak naléhavě a zoufale. Vloupal se do jejích úst a plenil je svým jazykem. 

Ztěžka oddychoval. Sotva popadaje dech, si ji jednou rukou přidržel u zdi, a druhou si rozepnul svůj poklopec. 

Vyhoupl si jí do náručí a pomohl jí nasednout, na svůj penis. Ihned, se začal zuřivě pohybovat.

 Tlačil ji ke zdi. Svými ústy bloudil všude, kam dosáhl a divoce přirážel svou pánví. Zběsile. Divoce. Nevybíravě, si bral to, co tak moc potřeboval. 

Když se dostavilo jeho vyvrcholení, zařval jako lev a udýchaně schoval svou tvář, do jejích vlasů.

 Čekal, že přijde úleva. Že jeho mysl, rozčilená tím, co se stalo, nebo mohlo stát, se uklidní. To se ale neudálo. Jeho srdce, stále při té představě, bušilo jako zběsilé. 

„Již nikdy to nedělej, Liliano. Nikdy! Rozumíš?!" pomalu se skřípotem zubů, to šeptal do jejích vlasů. 

Najednou dostal potřebu ji vlastnit. Ochraňovat, ale hlavně, nedělit se o ní, s nikým jiným. Ztěžka oddychujíc, se od ní trochu odtáhl, a zadíval se jí do očí. 

„Jsi moje..., moje milenka," vydechl. Ale bylo to spíše takového ujištění toho, co by si přál. V co doufal, a co tak moc potřeboval. 

Ano. Je jeho milenka, slíbila mu to. A bude. Nedovolí, aby ještě někdy musel zažívat to, co nyní.

 Však ten pocit, byl zničující. Ještě nikdy, nic takového necítil. Tu trýznivou bolest, že by o ni mohl přijít. Tak nesmírnou bolest na srdci, i na duši.

 „Netoužíš po sexu?" zašeptal a zamyšleně přejel prstem, po její tváři.

 Ta její vůně, ho celého rozechvívala. Vymyla mu mozek, protože to, co se jí nyní chystal říci, ještě žádné neřekl. Nikdy. A ani po tom netoužil. 

Ale u ní, to bylo jiné. S ní, se všechno obrátilo na ruby. 

„Toužíš po milování, Liliano?" nahlas polkl a zavřel oči. 

Představil si ten pocit, když se ho dotýkala. Když ho hladila a líbala. Jestli tohle, je milování, tak po tom, touží i on. 

Zhluboka se nadechl a snažil se o to, aby nabyl trochu koncentrace. Aby jeho hlas zněl alespoň maličko důstojněji, vzhledem k jeho stavu.

 „Dobrá! Ode dneška ten akt, mezi námi, přehodnotíme, ve vyšší status. I já, toužím po tom, se s tebou milovat." 

Liliana se jen usmála a znaveně opřela hlavu o zeď. Poznala, že toto vyznání, je zatím jediné, kterého je schopen.