„Víš, kdo jsem?" zašeptal, a znovu se přikrčil. 

Liliana ležela na posteli a sledovala ho, vzrušeným pohledem. Neustále okolo ní kroužil, jako šelma, chystající se k útoku. 

Vzrušeně vdechoval její vůni, a z jeho hrdla, draly se podivné zvuky. Jeho oči, byli černé a divoké, jako oči vlkodlaka. 

Liliana jen němě přikývla. 

„A nemáš, ze mne strach?" zavrčel a zakroužil hlavou, pár centimetrů od jejího těla, vdechujíc, její vůni. 

Opět jen zatřásla hlavou k odporu. Samozřejmě, že z něj neměla strach. Vzrušoval ji tolik, že si to nedovedla představit. 

Sledovala jeho vlčí pohyby a pomalu přestávala mít kontrolu, nad svým dechem. 

Jeho svaly na rukou, na hrudi, i na břiše, se při každém jeho pohybu napjaly. Jeho zpocená kůže se leskla. Jeho černé a zářící oči jiskřily. Celé jeho tělo, zdál se být toužebný sen, všech žen v okolí. 

Najednou se zastavil a podíval se na ní. Znovu se přikrčil, a pak pomalu, jako šelma zvažující každý svůj krok, se nad ní začal sklánět. 

Jeho tělo, již pomalu zalehlo její. Vzepřel se jen na rukou, aby ji viděl do tváře.

 Jeho vlk, se hlásil o slovo. Potřeboval ji stejně tak, ve své lidské podobě, jako v té vlkodlačí.

 Zvrátil hlavu a zhluboka zařval. Dlouze a mocně, jakoby potřeboval ze sebe dostat všechnu tíhu. Pak počkal, až se trochu uklidní, jeho splašený dech.

„Potřebuji to," zašeptal přidušeně, „potřebuji, si tě vzít, ve své vlkodlačí podobě." 

 A byla to pravda. Svrchovaný, se také hlásil o svá práva. Potřeboval to tolik, až se to nedalo snést. 

Ještě nikdy, si žádnou ženu, nevzal v této podobě. Ženy, coby jeho milenky, sloužící jen k ukojení jeho těla, by nedokázaly něco takového snést.

 Nikdy by se žádné, v této podobě neukázal. Nikdy by si žádnou takto nevzal. Žádná, by nepřežila milování, se Svrchovaným. Ale ona byla jiná. Cítil to. 

Nedokázal si to vysvětlit, ale cítil, že ona je ta, která by mohla konečně, ulevit jeho tělu. 

Byla jen jedna chvíle, kdy mohl coby Svrchovaný, obcovat s dívkou. Při slavnosti Svrchovaného. Jen tehdy, jim neublížil. 

To ale bylo něco zcela jiného. To byl obřad. Ceremonie. Slavnost. 

Slavnost Svrchovaného, nebyla pro něj, ani v lidské podobě vzrušující. Bral to jako nutné zlo. Nutnost, kterou musel vykonat, pro dobro svého lidu. 

Ale nyní? Jeho vzrušení, sílilo každou minutou. Sekundou. Milisekundou. Tak moc, se toužil s ní milovat. Vzít si ji, ve své pravé a původní podstatě.

 Přidušeně zavrčel, když si uvědomil, že uvažuje o milování. Chce se s ní milovat? Nemohl tomu uvěřit. 

Vždy uvažoval jen tak, že ženy v jeho posteli, sloužily mu jen pro ukojení těla. Neměl potřebu, uspokojit i jejich fyzické potřeby. Ovšem teď?

 Chtěl slyšet, jak pod ním sténá. Jak křičí a vzdychá. Chtěl vidět její vzrušení. 

Nevěřícně zatřásl hlavou. To ta vůně. Ta její vůně, ho celého omámila. Vymyla mu mozek a zcela ho zbavila, jeho racionálního myšlení. 

Podíval se jí do tváře, a mírně povytáhl obočí. Třásla se pod ním. Poznal však, že to bylo vzrušením a touhou. 

Ještě na moment zaváhal. Pak zvrátil hlavu a zhluboka zavyl.

 A když ji znovu sklonil, díval se na ní, již ve své podobě vlkodlaka.