Alvar se probudil s urputnou bolestí hlavy. Posadil se na posteli a zmateně se rozhlédl kolem.

 Připadal si, jako kdyby dostal palicí do hlavy. Znechuceně se podíval vedle sebe na postel. Vůbec nechápal, jak se sem zase dostala. Teresa. 

Jeho noční můra. Vyspal se s ní. A je pravdou, že několikrát, ale ona si na něj od té doby, dělala nároky. Nemohl se jí zbavit. Neustále ho pronásledovala, a lezla mu až do postele. 

Musel přiznat, že někdy mu to nevadilo, byl to alespoň jednoduchý způsob, jak své tělo zbavit přebytečného sexuálního napětí, ale většinou, byl z její přítomnosti znechucen.

 Natáhl si kalhoty na holé tělo a seběhl dolů, do obývacího pokoje.

 „No to je dost, Alvare. Spíš už snad dva dny." Zašklebil se na něj jeho bratr Tor.

 „Co to se mnou je, kruci? Připadám si, jako kdybych dostal palicí." Procedil skrz zuby a svezl se do křesla u krbu.

 „To by nás také zajímalo," prohodil zamyšleně Ian a měřil si bratra pohledem, „byl si pryč čtyři dny, Alvare. A zhubl si nejméně pět kilo. A pak..., kde je tvoje Luna?" 

Alvar si ho změřil překvapeným pohledem. 

„Luna? Co to povídáš..., kdybych ji našel, určitě by v mé posteli neležela ona." pohodil hlavou do patra, „jak se zase sakra dostala až ke mně do postele? Tore?!" Hodil na něj pichlavý pohled.

 Jeho bratr Tor, se dosti vyžíval v různých situacích, které mu rád připravil. Ten se jen ušklíbl a stáhl si do klína, svou ženu Dorotu. 

„To nevím, alfo. Kdybys už konečně našel svoji družku, jako my, nemusel by ses tak hloupě ptát."

 „Tak to by stačilo, ne?!" Dlouhovlasá černovláska, zpražila pohledem, všechny přítomné.

 Podala Alvarovi skleničku whisky a sedla si vedle něho.

 „Ale teď vážně, Alvare. Byl jsi pryč čtyři dny, a vrátil ses pohublý. Vyčerpaný. Zmatený, a vůbec si vypadal, jako kdybys celou tu dobu kouřil koku. Měli jsme o tebe strach." Dodala nakonec tišeji a zadívala se mu do tváře. 

Měla svého bratra ráda. A musela přiznat, že ho měla ze všech tří, nejraději. Ne proto, že byl alfa, ale proto, jaký byl.

 Pro svou rodinu by dýchal. Byl zodpovědný a pracovitý. Však všechno co měli, vybudoval on, svým podnikatelským umem. 

Je pravda, několik maličkostí, by mu vytkla, ale stejně ho milovala. I přes ty maličkosti, které jak sama doufala, se změní, až najde svoji Lunu. Svoji družku. Spřízněnou duši.

 Oba bratři již ji našli a od té doby, byly jako vyměnění. Žily jenom pro své ženy. Jenom Alvar, ačkoliv tolik toužil po tom, ji najít, stále nic.

 Svou samotu a stesk, zapíjel whisky a v jeho posteli, pro zapomnění duše, končilo spousty žen a dívek. Ale ukájel tak pouze svoje tělo. Jeho srdce a duše, zůstaly vyprahlé.

 „Čtyři dny?" Alvar nevěřícně zatřásl hlavou. Vůbec to nechápal. Vlastně si nepamatoval nic, až do toho okamžiku, kdy se od Iana oddělil.

„Luna?" Zašeptal, a zamyšleně si promnul kořenu nosu. „Kdybych ji našel, již by mi ležela v náručí."