Venku se setmělo. Měsíc zrovna vyšel nad vesnicí a jeho záře, osvětlovala celé prostranství.

 Oheň, uprostřed vesnice plápolal do výše a kolem dokola, po obvodu prostranství, hořelo nesčetně malých ohňů, vytvářejících kruhovou spirálu.

 Kolem ohně seděli muži, pokuřovaly a sledovali rej, polonahých dívek a žen, za doprovodu bubnů. 

Dívky se kroutily, poskakovali a sváděli muže, svými pohyby. A nerozpakovali se, ani svému vyvolenému, sednouti na klín a vyzývavě se na něm kroutit a výskat.

Několika hodinové tančení dívek, bylo zakončeno jejich ulovením. Každý muž, si svou vyvolenou odvedl a pomiloval se s ní. 

Někteří se nerozpakovali ani hledat soukromí a učinili tak, přímo na místě. Nikoho to nepobouřilo. Nikoho to nezajímalo. A nikdo v tom neviděl, vůbec nic špatného. Byl to prastarý rituál, používaný již několik století. 

A ve středu toho všeho. Na prostranství, uprostřed jedné ze spirál, seděl Alvar, na několika vydělaných kůžích. 

Sledoval ten rej a čekal. Jeho chvíle, měla teprve přijít.

 O půlnoci, po té, kdy jeho muži, stvrdí svou sílu, jí bude muset stvrdit on. Tak, jako to dělal již několik století.

 Pokaždé mu vybrali několik dívek, a jeho mužnost, jim dodala přesvědčení, o jeho nesmrtelnosti. Dodala jim víru, že Svrchovaný, je stále pln síly a moci. 

Pět vybraných dívek, kroužilo okolo něho. Všechny byli skoro nahé. Jejich prsy odhalené, jen okolo boků, měli krátké sukno. Dlouhé vlasy rozpuštěné a jejich obličeje, zakrývaly masky. 

Jejich vyzývavé, hříšné a dráždivé pohyby, měli za účel, Svrchovaného navnadit. Rozpálit jeho chtíč, a on si je pak vzal, jednu po druhé. 

Tak to vždy bylo. Vždy, když Svrchovaný, neměl svoji Lunu. Jenom ona, mohla tomu zabránit. Mohla ho vysvobodit z té situace, jenom tím, že by se mu sama nabídla. Jeho Luna.

 Alvar seděl, a téměř s nezájmem, sledoval dívky, předhánějící se, v jeho svádění.

Rada starších, neuznala fakt, že je jeho Lunou, protože nepřijmula své pouto, a proto nyní musel udělat to, co ani sám vlastně nechtěl. 

Absence jeho pouta, mu dovolovala to vykonat, to ale neznamenalo, že jeho srdce, nepřetéká bolestí. 

Celé jeho tělo, bylo napjato k prasknutí. Tak moc, potřeboval svoji Lunu. Všechny kosti v těle, šlachy, nervy, to vše, cítil s takovou bolestí, že se to nedalo snést. Jeho čelisti, byli pevně semknuty a sebemenší pohyb, činil mu značných muk. 

Co chvíli, se k němu jedna nebo druhá z dívek naklonila. Co chvíli, mu sedla na klín a vyzývavě se zavrtěla. Co chvíli, se otřely o jeho tělo a hladily jeho svalnatou hruď. 

Ani se nepohnul. Nesměl. 

Jejich tanec, měl právě to za účel, aby probudily jeho mužství, k životu. 

Sváděli ho. Dotýkali se ho. Otírali svá ňadra o jeho tvář. Jeho obličej, však nevykazoval žádných emocí. 

Rej jeho poddaných, již pomalu utichal. Každý z mužů, již přesvědčil se o své mužnosti a v kruhu, se srocovaly kol něho. 

Čekali, až dá šaman znamení. Až se dotkne paprsek měsíce, vytčeného bodu, pak bude muset i Svrchovaný, přesvědčit je, o svém libidu. 

Alvarovi se rozbušilo srdce. Bylo to poprvé, za dlouhá staletí, kdy nebyl s rituálem srozuměn. Nechtěl to. Ale byla to jeho povinnost.

 Ač byl zbaven pouta, jeho láska, ho nenechávala chladným. Bolest, kterou cítil na duši, byla o mnoho větší, než ta fyzická. 

Však kdyby ho milovala. Kdyby alespoň maličko pociťovala něco k jeho osobě, nikdy by to nepřipustila. A to vědomí, zcela rozervalo jeho srdce.