„Zítra je úplněk, Liliano. Superúplněk. Měsíc bude nejblíže, k zemi. Víš, co to znamená?" 

Liliana jen zatřásla rezignovaně, hlavou k odporu. V hlavě měla úplně vymeteno, od neustálého pláče, že si v první chvíli, ani neuvědomila, jeho důsledek. 

Najednou se jí rozšířily oči v úžasu. O úplňku, jsou všichni vlkodlaci sexuálně činní. Musí být. Vliv měsíce, má na ně takovou moc, že si nedokážou poručit. A superúplněk, to ještě více umocňuje.

 Přicházelo k němu, jen jednou, za čtrnáct měsíců, a konaly se při něm v tuto dobu, oslavy Svrchovaného. Jeho mužství. 

Přeneseně to znamenalo, že síla jeho libida, dávala jejich pokolení, víru v jeho moc a nesmrtelnost a tím, i jejich rodu. 

 „Velice správně, Liliano." Vypískla Rosalia, když si všimla, že pochopila. 

„A víš i o tom, co to znamená pro Svrchovaného?"

 Samozřejmě, že to věděla. Však si poslední dobou, předříkávala v hlavě všechno, co kdy slýchávala, o Svrchovaném vyprávět. 

A musela si přiznat, že právě tento rituál, byl nejvíce zmiňován a probírán muži, u ohňů. S obdivem, úctou, a snad i trochu závistí, probíraly jeho průběh.

 A právě tehdy, vznikla možná její averze, vůči němu. Uvědomila si, že teprve potom, co se dozvěděla, že je Alvar Svrchovaný, ji všechno došlo.

Vždy o něm mluvili, jako o nebezpečném predátoru. Neporazitelném. Tvrdém, a říkali mu Stone Heart. Spojovali ho s neukojitelným libidem. Sexuálními orgiemi a nekonečném množství žen. 

V jejich očích, a z jejich hlasu cítila úctu a souhlas, ale ona si vytvořila obraz svůj. Viděla v něm sexuálního maniaka, a teprve tehdy, když se dozvěděla, co je zač, ji to došlo. 

Ovšem, to nic neměnilo na tom, že onen rituál, bude již zítra. 

Vyděšeně se podívala na Rosalii. Uvědomila si, co bylo jeho podstatou.

 Za svitu luny, hrály bubny a pořádaly se divoké tance. Každý, kdo měl svou vyvolenou, s ní musel ten den obcovat. 

A vyvrcholením všeho, byl rituál Svrchovaného. Svrchovaný, musel před zraky svých poddaných, stvrdit svoji mužnost. A dokázat tím svému lidu, že jeho síla, je uchrání, i v následujícím roce.

 Pokud Svrchovaný, ještě nemá svoji Lunu, obcuje s několika vybranými dívkami, pro které je čest, dám mu svoje panenství. 

Liliana zalapala po dechu. 

„Co..., co mám dělat?" To se přeci nemohlo stát. To nemohla připustit. 

„Co máš dělat, Liliano?" mrkla na ní Rosalie, „to záleží na tom, co chceš. Rada starších, se usnesla na tom, že absence tvého pouta, ti nedává žádných nároků, na Svrchovaného. Bylo vybráno pět dívek, se kterými Alvar, coby Svrchovaný, musí o úplňku obcovat. Je tu jen jedna možnost, Liliano..." 

Rosalie se zadívala do její zoufalé tváře a na moment, se odmlčela. Snad proto, aby dala Lilianě možnost volby. 

„Tak co chceš. Liliano?" naklonila hlavu na stranu. A teprve, když viděla Lilianin výraz, si oddechla.

 „Chci jeho. Chci svého Alfu." Zafňukala Liliana, a utřela si slzy s tváře.

 „Dobře, tedy. Pomůžeme ti, s Rebekou. Ale víš, co musíš udělat, viď?"

 Liliana jen přikývla. Byla nucena, se podvolit slavnosti a rituálu, a bojovat, o svého Alfu.