Alvarovi se rozbušilo srdce. Stála před ním nahá a sama se mu nabízela. Nemohl tomu uvěřit.

Na moment zavřel oči a několikrát se nadechl, aby zahnal to neskutečné vzrušení a chtíč, který ovládal jeho mysl a tělo. 

Nechtěl, aby jeho pudy, převládli nad jeho rozumem. Jeho tělo, mu říkalo, ať si ji vezme. Ať se s ní pomiluje, a uleví tak svému bolavému srdci. Ale jeho rozum váhal. 

Ještě stále jejich pouto nepřijala. Poznal by to. A proto byl přesvědčen, že její snaha o to, aby mu zabránila vyspat se s Lízou, pramení jen z její žárlivosti. 

Byl to možná, první krůček vpřed, ale její vystřízlivění, by pro něj následně znamenalo ještě větší odcizení a zavrhování. 

„Nevěřím ti, Luno. Přesvědč mě!" vydechl za chvíli.

 Liliana zalapala po dechu. Nečekala zřejmě jeho odmítavý postoj. Do široka otevřela oči a zhluboka se nadechla.

 „Já..., o čem, tě mám přesvědčit?" zašeptala a nervózně popošlápla. 

„O čem? O tom, že mě chceš. Že to není jen plané plácání. Že to není jen další z tvých vrtochů. Jak mám věřit tomu, že po té, co si tě vezmu, nebudu pro tebe opět, jenom nenapravitelným sexistickým predátorem? Že se na mě nebudeš opět s opovržením dívat, jako kdybych si nevzal to, cos mi tak moc ráda, sama dala?" 

Alvar si zoufale prohrábl rukou vlasy. Pohled, na její překvapenou tvář, ho usvědčil v tom, že měl pravdu. Ano. Žárlí. Žárlí tak moc, že je dokonce ochotná, se mu sama nabídnout. To ale nechtěl.

 Chtěl i její duši. Ne jenom její tělo. Chtěl ji celou. Od hlavy až k patě. Od prvního výdechu, do poslední myšlenky. Chtěl, aby se k němu připoutala. Potřeboval cítit její lásku. Touhu. Chtíč. Všechny emoce, které se honí její hlavou. Toužil cítit její vzrušení, když se na něj napojí. Chtěl cítit to chvění, které ovládá její tělo při orgasmu. A chtěl, aby i ona, cítila jeho. 

„ Ne, Luno. Tentokrát, to nebude po tvém. Již nechci cítit další, z tvých opovržlivých pohledů po té, co procitneš. Jakákoliv bolest fyzická, nedá se rovnat té, kterou cítím po té, co se s tebou pomiluji, a ty mnou následně opovrhuješ. Vyprchá tvé vzrušení, a já jsem pro tebe následně, jen opovrženíhodný sexuální maniak." 

Alvar na moment zavřel oči. Tak moc, by ji chtěl, ale absence jeho pouta mu dovolovala, nepodlehnout ji. 

Však nebyla by v tom případě, jen za další, z jeho milenek? Stovky a stovky milenek, které za ta staletí měl? Jen s tím rozdílem, že s ní, ho její vystřízlivění, stojí ukrutnou bolest na srdci, a na těle.

„Tak mě přesvědč!" vypravil ze sebe ztěžka, „ přesvědč mě o tom, že mě chceš. Že po mě toužíš. Že tvůj chtíč, vychází i z jiných pohnutek mysli, nežli je tvá žárlivost. Možná trpím bolestí těla, tak nesnesitelnou a strašnou, kvůli tomu, že se ode mne odcizuješ, ale věř, že nedá se srovnat s tím, co cítím po té, když se po našem milování, ode mne s opovržením odvrátíš."