Kornel Vanthorp se zamyšleně zadíval dolů do údolí. 

Přemýšlel o všem, co se stalo. Co dovolil, aby se stalo. Jen doufal, že to co udělal, nebylo až moc drastické řešení.

Zatřásl hlavou k odporu. Nebylo. Byl přesvědčen, že dělá jen to nejlepší, co může. 

Musel to udělat. Miluje svoji dceru. Byla to jediné, co má. Zemřel by pro ni, a tak si také přeje, aby byla šťastná. 

Přijmul fakt, že zrovna Alvar Preston, je souzen jeho dceři. 

Z jeho pohledu bohatý floutek, o kterém si vyprávěli u ohňů. Nezodpovědný. Promiskuitní. V jeho posteli, se střídali ženy jako na běžícím páse.

 Nejedné zlomil srdce, a po té ji odkopl. Vzhledem ke svému postavení, měl pocit, že si může dovolit vše. Dokonce se vyprávělo, že ženy, které přijímal do svých nočních podniků, sám testoval ve své posteli. Říkalo se, že jeho sexuální apetit je nevyčerpatelný.

Hloubavě si promnul svůj dlouhý vous. Přijmul ten fakt, a nedalo se to bohužel nijak zvrátit.

 Nemohl je od sebe odtrhnout. Nemohl ji to zakázat. A nemohl udělat nic, jen to co udělal. Vystaví jejich lásku zkoušce, a když obstojí, požehná jim. 

Jeho magie. Bylinkářské umění a stará šamanská kouzla, se postaraly o to, aby zapomněli. 

Po té, co Alvar vběhl do lesa, ve snaze najít svoji družku, a ukojit svou sexuální touhu, byl chycen a omámen. 

Oba dva, pak vystavil svému umění. Nechal je zapomenout. Když najdou k sobě cestu, i přes závoj zapomnění, posvětí, jejich lásku. 

Pozdě večer, když se všichni sešli u ohně, se Kornel obrátil na svou dceru. 

„Stará Hedviga, je nemocná, Liliano. Byl bych rád, kdybys jí pomohla v jejím obchodě. Alespoň na čas." 

Liliana na sucho polkla, ale přikývla. Věděl, že udělá, co bude chtít. A on potřeboval, aby se jeho dcera měla možnost setkat s Alvarem Prestonem. Jejím alfou. 

Stará Hedviga, byla Lilianina chůva. Byla jako její babička. A ve městě Trenton Holl, provozovala menší krámek. 

Byl si jist, že pod jejími křídly, bude Liliana v bezpečí. Však všechno, co umí, se i on sám, naučil od ní. Pověst o jejím bylinkářském umění, přesahovala hranice města, i okresu. 

„Vím, že město Trenton Holl, si u tebe nezískalo zrovna na oblibě, Liliano, ale děkuji ti za to. Hedviga, již na tebe čeká."

 „To není pravda, otče. Ráda Hedvice pomůžu. Mám ji ráda, a město, jako takové, mi nevadí, jen..." zamračila se, a neklidně sebou zavrtěla. 

Když někdo vyslovil Trenton Holl, vybavila se jí jediná myšlenka. Na muže, o kterém šly krajem podivné zkazky. A vůbec se jí nelíbily. 

Trenton Holl, si spojila se jménem Alvar Preston. A to jméno, ze srdce nenáviděla.

 Však o něm neslyšela jediné dobré slovo. Bohatý podnikatel, který si myslel, že si za peníze koupí vše. I lásku.