Liliana dýchala jak splašená. Nemohla pomalu popadnout dech, když doběhla až k zátoce. 

Zde, horský potok, který obtékal kolem vesnice, tvořil zátoku, kam se místní chodívali rádi koupat. 

Zastavila se, a přikrčila se za stromem. Pohled, který se jí naskytl, jí vrazil dech. 

Líza okatě flirtovala s Alvarem. 

Neslyšela, co mu říká, ale její pohyby, mluvily za vše. Vlnila se a házela po něm sexuálně vyzývavé pohledy. 

Pomalu se svlékala. 

Když odhodila vršek, ze svého sporého oděvu, Lilianě se udělalo špatně.

  Začínala panikařit. Srdce jí bušilo tak šíleně, že neslyšela vlastního dechu.

 A když odhodila poslední kus oděvu, udělalo se jí na omdlení. Krev ve spáncích jí tepala, zhluboka oddychovala a celé tělo, se jí třáslo rozčilením. 

Zaváhala. Najednou nevěděla, jak se zachovat. Vtrhnout tam, jakoby nic? 

Nebo se s vřískotem vrhnout mezi ně, a zabránit tak tomu, k čemu se bála, že se jistě, pomalu schyluje? 

Nahlas polkla a skoro vyděšeně vykřikla, když si všimla, že si Alvar pomalu začal rozepínat knoflík u kalhot.

Byla tak rozrušená. Naštvaná a zoufalá, že si ani nemohla všimnout toho, že Alvar schválně, prodlužuje své svlékání. 

Samozřejmě, že o ní věděl. Věděl o ní celou dobu. Dýchala tak zhluboka, že to museli slyšet až ve vesnici. 

Slyšel, její divoce bušící srdce. Jen doufal, že nebude muset dokončit, co začal. 

Byl rozhodnut udělat vše. Vše proto, aby své Luně, konečně otevřel oči. A kdyby věděl, že pomůže to, že se vyspí se všemi dívkami ve vesnici, udělá to. 

Udělal by cokoliv, kdyby to znamenalo, že konečně příjme jejich pouto. 

Zhluboka se nadechl, a zatáhl za zip kalhot. Slyšel, jak se srdce jeho Luny, ještě více rozbušilo.

 Pomalu se hnul, tak, aby viděla, že za malý moment, odhodí poslední svršek oděvu, zakrývající jeho tělo. 

V ten moment, měl pocit, že Luna zapomněla dýchat.

 Najednou se křoví, vedle Lilianina úkrytu pohnulo a ona, se vřítila na mýtinu. 

„Já..., já..." vykoktala a zastavila se udýchaně, mezi nimi, „jdu..., jdu se vykoupat." 

Alvar stiskl čelisti a nasadil překvapený výraz. 

„Zrovna teď? Chtěli jsme udělat totéž." Zatvářil se otráveně a zadíval se skrz Lilianu na Lízu tak, aby to viděla. 

 Výraz jeho Luny, mu najednou přišel natolik komický, že mu po tváři přelétl úsměv. 

„Tak..., tak to máte smůlu," vyprskla a divoce zamávala rukama, „ já mám zrovna chuť, se jít koupat, a nikdo, mi v tom nezabrání. Ani ty, Alvare! Jestli si myslíš, že tu budeš s touhle..., s touhle..." křičela a mávala rukama divoce kolem sebe.

Zarazila se teprve, když Alvar udělal krok, jejím směrem. 

„A nemohla bys přijít později, Luno?" popíchl ji ještě Alvar a Lilianina tvář, zbrunátněla zlostí.

 „Phe! Ani mě nenapadne. Mě jsou tvé sexuální avantýry, úplně ukradený. Mě je fuk, cos tady s tou holkou chtěl dělat. Pro mě za mě, se vyspi, s kým chceš. Mě je to jedno. Já chci..., chci..." Poslední slovo, již řekla o poznání tišeji. 

Alvar se k ní začal pomalu přibližovat, a ona udělala krok vzad. Ustrašeně se rozhlédla kolem.

 Zastavil se teprve pár kroků od ní a změřil si ji pohledem. 

„Fajn, Luno. Když je ti to jedno..." založil si ruce na prsou. Liliana znejistěla. 

Najednou měla sto chutí utéct. Když ale zavadila pohledem o nahou dívku, postávající opodál, vzedmula se v ní, další vlna odporu. 

„Samozřejmě..., že musím..., já..." koktala a třesoucími se prsty, si sáhla na ramínka svých šat.

 „Alvare, neztrácejme tu zbytečně čas. Půjdeme kousek dál. Je tam více soukromí, a tak..." zapředla Líza. 

„Máš asi pravdu," pronesl Alvar jejím směrem, aniž by spustil zrak z Liliany, „když je Luně jedno, co dělám. A s kým se vyspím...." Ještě jednou zakroužil očima v její tváři, a pak vykročil směrem k Líze.