„Co se stalo? Nerozumím tomu." Zašeptala Liliana zmateně, když Rosalia vstoupila do jejich domu.

 Byla zmatená, z následujících událostí tolik, že celou noc nespala.

 Alvar ji, ihned po té, co skončil obřad, odnesl zpátky do vesnice, a pak bez jediného slova odešel.

 Moc dobře věděla, že to nemusel udělat. Mohl ji zavřít v chrámu, tak dlouho, jak se mu zlíbí. Mohl ji tam držet proti její vůli, a všichni vlkodlaci, by ho za jeho počínání velebili. 

Ale on to neudělal. Vůbec tomu nerozuměla.

 „Čemu nerozumíš, Liliano," zavrčela Rosalia a zamračila se na ní, „nerozumíš tomu, proč tě Alvar nezavřel v chrámu Deji, ačkoliv na to měl právo? Já také ne!" 

Znechucený pohled jejím směrem, Lilianě prozradil, co si o tom myslí.

 „Rosalie..., já..." vykoktala Liliana. 

Najednou nevěděla, co ji na to říci. Nebylo snad jediného člověka, který by byl na její straně. Všichni se na ni dívaly, tak, že měla sto chutí utéct. 

„Proč..., proč mi to neřekl? Proč mi nikdo, neřekl, že je Alvar Svrchovaný?" 

„Protože již je takový, Liliano. To jen ty, v něm stále vidíš jen to špatné. Nikdy, nedával na odiv svou sílu a nadvládu. Nikdy nepoužíval svého statusu Svrchovaného, nebylo-li to nutné. Vše, co vybudoval a co dokázal, je jenom díky jeho tvrdohlavosti a síle. Ano, říkají mu Stone Heart. Zaslouží si tu přezdívku, ale kdyby takový nebyl, nikdy by nemohl znovu sjednotit svůj lid."

 Liliana si jen zmoženě povzdechla. Byla tak zmatená, ze svých pocitů, že jí bylo do pláče.

 Uvědomovala si dobře, co pro ni udělal. Uvědomovala si, že ji měl nechat v chrámu. Vlastně si byla jistá. Zkazky, které slýchávala, dost barvitě vykreslily vše, co by ji tam čekalo.

„Ale proč to neudělal?" vydechla nahlas, a Rosalie si jen rezignovaně povzdechla.

 „Protože tě bláhově miluje. Jen ty, to nechceš vidět." Vyprskla na ní a zašermovala ji prstem před obličejem. 

„Ano! Nežil v celibátu, Liliano. Nežil ani tak, jak by se tvé čisté duši zamlouvalo. Měl spousty žen. Spousty, a žádná, ho nikdy nedokázala uspokojit. Žádná, ale to již jistě chápeš, vzhledem k tomu, že již víš, že je Svrchovaný. Jistě je mnoho pravdy, na povídačkách, které se o něm šíří, ale to skončilo dnem, kdy tě potkal."

 Lilianě najednou skanula po tváři slza. Nedokázala tomu zabránit, ačkoliv se tak moc snažila. Nechtěla, ani před Rosalií, dát najevo, svou slabost. 

V její mysli, se mezi sebou pralo přesvědčení, že je Alvar nenapravitelný sexistický macho, a vědomí, Svrchovaného nadvlády.

 Moc dobře si pamatovala, jak se ještě s ostatními dívkami pošťuchovaly a vedli tenkrát mezi sebou, pro ně vzrušující řeči o tom, jaké by to bylo, kdyby si je vzal sám Svrchovaný.

 Však slýchávali, potají schovány, vyprávění o Svrchovaného, nekonečném libidu. 

Teprve nyní, ji vytanulo na mysli, co jí jednou řekl. Že jenom ona, jeho Luna, ho dokáže uspokojit. 

A vše, ji najednou začínalo dávat, nějaký smysl.