Pětice mužů, v dlouhých kápích, přehozených přes hlavu, se začalo nahlas modlit. 

Jejich modlitba, odrážela se od kamenných zdí, jako ozvěna. Plápolající louče, se ještě více rozhořely, a i oheň v kamenných nádobách zaprskal a jeho záře, osvětlila kamenný, rituální stolec. 

Liliana se ustrašeně rozhlédla kolem.

Najedenou se odkud si ze tmy, vynořily dvě postavy. Dva muži, podobní pětici modlících se kněží, k ní přistoupily. 

„Nebudeme to prodlužovat. Konejte!" vydechl vlkodlak a zadíval se na vyděšenou dívku.

 Muži překvapenou Lilianu svlékli, a po té, co ji přinutily si lehnout na rudé sukno, na rituálním stolci, ji přikovaly obručí, ke kameni.

 Modlitba kněžích, zdála se býti, stále naléhavější a hlasitější. Oheň, více intenzivnější a zvenku, doléhaly dovnitř strašidelné hromy a sílící vítr. 

Liliana se vyděšeně podívala na vlkodlaka, který se k ní pomalu přibližoval. Jeho oči, nenaznačovali nic, že by ho ovládala jakákoliv emoce. 

Roztáhl její nohy, a klekl si mezi ně. Chvíli setrval v této poloze a zvrátil hlavu. Z jeho hrdla, vydralo se hluboké a naléhavé zavytí. Takové, jaké ještě nikdy neslyšela. 

Vypadal hrůzostrašně a divoce. Zalapala po dechu, když pak narovnal hlavu a střetl se s jejím pohledem.

 Konečně pochopila, že toto, již není muž, který udělá vše, jen proto, aby uspokojil její vrtochy. Nyní již neoblomí ho, její slzy, ani její naléhání. Neudělá nic proto, aby vyhověl jejím požadavkům. Nyní, byl Svrchovaný. Vládce všech vlkodlaků. Pán, který si nebere servítek, ani námitek. Nesmlouvá. Nevyjednává. On vládne. 

A toto zjištění, jí projelo jako nůž. Jeho planoucí pohled, hltal každičký kousek její kůže. Po tváři, přejel mu spokojený výraz. 

Vzal její nohy do dlaní a ještě než divoce přirazil, zadíval se jí do očí. Z hrdla, vydral se mu naléhavý skřek, když jeho úd, zabořil se do jejího lůna. 

Začal se ihned zuřivě pohybovat. Nebral si servítek. Bral si ji tak, jak jemu náleželo. Divoce. Vášnivě a nevybíravě. 

Nebral v potaz, jakýkoliv nesouhlas, ani odmítání. Byla jeho, a on, byl její pán. To jediné, dávalo mu nyní smysl. A v to jediné věřil. 

Ve svrchovanost, jeho postu. Jeho nadvlády. Však dlouhá, a dlouhá staletí, byla tato tradice praktikována tak, že o tom ani nepochyboval. Věřil, že vše, co dělá, je jediné a správné. 

Jeho úd, plenil její tělo, a když dostavil se jeho orgasmus, ozvalo se z jeho hrdla, hluboké zavytí.

 Ještě chvíli setrval v klidu a čekal, až se jeho tělo uklidní. Mumlání modlitby jeho kněží, se ještě více vystupňovalo. 

„Tak konejte!" zařval vlkodlak a jedním trhnutím, přetrhl železnou obruč, na její hrudi. Přivinul si ji do náručí a zhluboka se nadechl. 

Dva obrovské tesáky, vysunuly se z jeho úst a on, bez dalšího rozmyšlení, zakousl se do jejího hrdla. Pil hltavě, tu životodárnou tekutinu a teprve když ucítil, že jeho vyvolená, se v jeho rukách stala hadrovou panenkou, přestal.

 „Je dokonáno, Svrchovaný." Vyřkla pětice mužů, a všichni jako jeden muž, padli na kolena. „Již není pochyb. Tato žena, stala se ženou Svrchovaného."

 S čelem, položeným na studené zemi, pokračovali v modlitbě. 

Tato ceremonie, ač se zdála jakkoliv nemilosrdná, vůči nevěstě Svrchovaného, byla posvátným svátkem, všech vlkodlaků. 

Již nyní, všichni jeho poddaní věděli, co se stalo. A očekávali tak, naprostou pokoru a podřízenost, Luny vůči jejich pánu.