„Alvare!" vydechla Liliana a do široka otevřela oči, „O..., opo..., opovaž se..." vypravila ze sebe ztěžka, přemožena vzrušením, když se jeho dlaň, dotkla jejího přirození. 

Ale jako kdyby ji ani neslyšel. Jeho prst se zabořil do jejího klína, a když ho několikrát zabořil tam a zpět, vykřikla vzrušením. 

Jeho modré oči, zazářily ve tmě, když se sklonil k jejímu rozkroku a zabořil svou hlavu mezi její nohy.

Zhluboka se nadechla, ve snaze mu říci, jak moc ho nenávidí a, že ho nechce, aby ji nechal, ale nedokázala to. Její vzrušení bylo na vrcholu. 

Jeho jazyk se bořil do jejího těla a smyslně kroužil po jejím přirození. 

„Voníš tak nádherně, moje Luno." Zašeptal do jejího těla a nepřestával ve svém sladkém trápení.

 Zuby jemně skousl její klitoris a ústy obkresloval její vagínu. Mazlil se s jejím klínem tak vášnivě a tak horlivě, že Liliana sotva popadala dech. 

„Alfo! Prosím...." Vydechla zmožena vzrušením a vzpínala stále více svůj klín, proti jeho hlavě.

 „Oč prosíš, Luno?" usmál se, ale nepřestal ani na malý moment. 

„Už..., už to nevydržím..." vysoukala ze sebe ztěžka. 

V tu chvíli, Alvar jedním pohybem uvolnil její nohy, které automaticky vystřelily výše. Zvedl se do kleku a změřil si ji, vítězoslavným pohledem.

 „Tak mi ukaž, oč prosíš?!" Zavelel. Nechtěl ji to nikterak ulehčovat. Díval se do její tváře zkřivené touhou a čekal. 

„Tak Alfo! Prosím!" zasténala a chytla si obě nohy pod koleny, ve snaze je roztáhnou co nejvíce od sebe. „Pokračuj. Prosím..., nebo tě zabiji!" 

Na tento okamžik čekal. Na okamžik, kdy se mu celá, beze studu a bezostyšně nabízí. 

„Fajn! Tak se udělej, Luno!" zašeptal a znovu se přisál mezi její nohy. 

Přidržel je co nejvíce od sebe a kroužil jazykem tak dlouho, dokud se její tělo neroztřáslo. 

Liliana se zmítala pod jeho počínáním a výkřiky její slasti, se rozléhaly široko, daleko. 

„Křič! Ještě, Luno! Sténej!" šeptal do jejího lůna a tlumil svými ústy, návaly jejího vyvrcholení.

 Pak si spokojeně změřil svoji Lunu pohledem, a zhoupl se na pažích. Přikryl její tělo svým, a bez dalšího varování, si ji vzal.

 Divoce přirazil a ještě zuřivěji, se začal pohybovat. Bral si ji nevybíravě. Zuřivě přirážel a bezostyšně plenil její tělo. 

Zůstala jen jeho potřeba. Nutnost. Pud. Touha, vzít si víc. Vzít si všechno, co mu může dát.

 Hlasitě sténal a vzdychal, a stále opakoval její jméno. Jeho mysl, se zaměřila jen na tu jednu, jedinou věc. Uspokojit svoje tělo. 

Zcela se přestal ovládat. Ta tam, byla jeho něžnost a cit. Jeho mysl, se zaměřila pouze jedním směrem, oplodnit svou družku a vysvobodit svoje tělo, s toho trýznivého pocitu touhy. 

Nakonec s hlasitým výkřikem jejího jména, vyvrcholil do jejího těla. 

Několik minut, pak jen tak ležel a čekal, až se jeho tělo uklidní. Zhluboka se nadechl a podíval se do zpocené tváře, jeho družky. 

„A teď..." vydechl vzrušeně a postavil se. Po tváři mu přejel zvláštní a tvrdý výraz. „Vykuř mi ho, Luno." Zavelel a jeho oči se zaleskly ve tmě.