Alvar přejel jemně prstem, po její tváři. Zachvěla se. 

Najednou se cítila, jakoby byla hadrová panenka, v jeho rukách. Sama sobě nedokázala říci ne. Jejich vzájemná přitažlivost, byla tak mocná, že přebila v tuto chvíli, všechny pochybnosti. Z hlavy se jí vypařilo všechno, co slýchávala o tomto muži, a cítila jen nesmírnou touhu. 

„Víš vůbec, co se tady děje?" zašeptal a znovu ji jemně přejel prstem po líci. Jen doširoka otevřela oči. 

„Našel jsem tě. Jsme si souzeni, Liliano. Tak dlouho, jsem tě hledal." Sklonil se k ní a jemně ji políbil na rty. „Jsi moje. Jenom moje, a já netoužím po ničem jiném více, jak se s tebou spojit." 

 A byla to pravda. Jeho pudy, ho nutily to udělat. Spojit se s ní. Vzít si ji. Její tělo, i její duši. Označit si ji, aby nikdo na světě, už nemohl pochybovat, že je jeho. Aby žádný jiný vlk, si nemohl dělat nároky.

 Zhluboka nasál vzduch. Její vůně ho úplně ovládla. Cítil to spojení. A cítil, že i ona, je připravená, ho přijmout. Pohladil ji po vlasech a zadíval se jí do očí.

 „Nemusíš mít strach. Nikdy bych ti neublížil." Zašeptal, a začal ji pomalu, rozepínat knoflíčky na halence. 

Neustále se jí při tom díval do očí, a kontroloval její reakci. Oddychovala stejně zhluboka, jako on. Ani ona, se nedokázala vzepřít jejich poutu. Bylo tak silné, že přebilo úplně vše.

 Stáhl halenku z jejích ramen. Zhluboka se nadechl a pomalu zatáhl za lem sukně. Svezla se jí k nohám.

 „Jsi tak překrásná." Vydechl, a na moment zavřel oči, aby se trochu uklidnil a nevyplašil ji. 

Celá se chvěla, když jí rozepínal podprsenku a stahoval kalhotky. A když před ním stanula nahá, sotva oba popadali dech. 

Stála, a dívala se s uzarděním, do jeho očí. 

Začal si pomalu rozepínat knoflíčky u košile, a ani na moment z ní nespustil svůj zrak. Když ji odhodil stranou, zalapala po dechu, když její oči zabloudily, k jeho mužné hrudi. 

„Není nic, čeho by ses měla bát," dostal ze sebe zadýchaně, když se jeho ruce dotkly přezky na jeho opasku.

 A když se dotkly zipu, na jeho poklopci, celá se roztřásla. Musela to vidět. Musela to poznat, i přes látku jeho kalhot, jak moc, po ní touží. S vypětím všech sil, ze sebe stáhl i zbytek oděvu a zadíval se na ní.

 „Toužím po tobě tak moc, až se toho děsím." Vydechl nakonec. 

Popadl ji do náručí a položil na postel. Třásla se pod jeho dotekem, když prsty zkoumal její tělo.

 „Dovolíš mi, abych si tě označil?" procedil skrz zuby, ale věděl, že již nedokáže přestat. 

Pomalu šílený touhou, se sklonil k jejímu tělu, a začal ústy a jazykem, prozkoumávat každičký její záhyb. 

„Jsi tak sladká. Voňavá. Moje." Sténal do její kůže, když si na ní lehal.

„Teď si tě vezmu. Vezmu si tvé panenství, lásko." 

Jen zamrkala a zapletla prsty, do jeho vlasů. Síla pouta a vášeň, převálcovala i ji. 

Poznal, že je panna. Cítil to. Cítil, že její tělo čeká na to, až se s ní spojí. Až si ji vezme, a označí si ji, svým semenem. 

Vzepřel se na loktech, a podíval se ji do očí. Již nepochyboval. Viděl v nich stejnou touhu, kterou cítil sám. 

„Neměj strach." Zašeptal do jejího krku a pomalým pohybem, do ní vstoupil.

 Zaryla mu nehty do zad, když se jeho úd, zabořil mezi její nohy.

 Na chvíli se zastavil a sotva popadaje dech, se na ni podíval. Pak přirazil. Vykřikla a vzepjala se proti němu. 

Cítil, že protrhl její panenskou blánu, a začal se pomalu pohybovat. Pomaličku, a zvolna zrychloval. Již nebylo cesty zpět. 

Jeho touha, a vášeň, ho úplně převálcovala. Začal se pohybovat jako zběsilý. Divoce přirážel do jejího těla, s jedinou touhou. Jedinou mocnou potřebou, si ji navždy označit a potvrdit tak, jejich pouto. Připoutat si ji. 

Ještě několikrát přirazil, a s mohutným výkřikem, vyvrcholil do jejího těla.