„Půjdu zkontrolovat našeho vězně..." prohodila Flaidé a významně pohlédla na svou babičku a na Tristana, „Donesu mu něco k pití a jídlu a..."

„Hmm..." zabručel Tristan naštvaně, „To jistě ocení." Hodil nabručený pohled na svou babičku, ale to bylo tak jediné, co si proti staré dámě dovolil.

Emma Cambellová byla sice stará paní, ale velmi vitální. A vždy, už za života jejího syna Geralda, platila za nekorunovanou hlavu rodiny. A tak i nyní, když Tristanovy vysvětlila, že jediná možnost, jak nad Flaidé získat kontrolu, byla, ji nezakazovat starost o upíra v jejich sklepení. Bylo totiž jisté, že ji okouzlil, a jen si to nechtěla přiznat. A pak..., věděla, že jí od něj nic nehrozí. Alespoň ne nic smrtelného.

Nechali tedy Flaidé, aby ho na druhý den šla zkontrolovat. A pak tu byla ještě jiná věc..., Tristan stále více nabýval dojmu, že Nolan McKinnon, je opravdu jediný upír, který jim může pomoci uskutečnit jejich plán. Projekt, který už jejich otec tak dlouho plánoval. Zabít Godiase. Představitele Lamfordů, protože bylo už jisté, že právě on má v úmyslu vyhladit celé upíří pokolení.

Ale právě proto, že oni sami byli Lamfordi a celá jejich rodina po několik pokolení upíry lovila, musel si vše moc dobře promyslet. Dříve, než si bude Nolanem jist, mu nemohl vyložit karty na stůl. Na to, to bylo dosti riskantní. Většina obyčejných upírů, totiž proti původním bojovala po Godiasovu boku. Musel si být jist na sto procent. Ale jak se zdá, jeho babička byla. Jinak by přeci nepředhodila právě jemu svoji vnučku.

Flaidé se vítězoslavně zašklebila na svého nejstaršího bratra a vyrazila do sklepa. Vlastně nemohla ani celou noc pořádně spát. Neustále musela myslet na toho arogantního upíra a na ten nádherný polibek. Který se jí ale na druhou stranu přeci vůbec nelíbil.

Vpadla do cely, zmáčkla vypínač a pohlédla na vězně. Stále vysel v okovech a vypadalo to, že spí. Najednou jí ho bylo líto. Byl to sice jen upír, ale mohli ho přeci alespoň přivázat k posteli, ne?

Se džbánem v ruce, přistoupila k němu a zálibně si prohlížela jeho vypracované svaly. Na jeho dokonalém těle, nebyl snad ani gram tuku navíc. Dokonce pocítila chuť se ho dotknout.

„Líbí se ti, co vidíš, poklade?" Řekl náhle a Flaidé vykřikla úlekem a uskočila.

„Nejsi nějak domýšlivý?!" nakrčila na něj nos s opovržením, „Jen kontroluju, jestli jsi pořádně spoután, upíre," přistrčila mu před nos džbán s vodou, „Přinesla jsem ti napít a něco k jídlu."

„Lidské jídlo a vodu?" povytáhl obočí a zašklebil se na ni, „Obávám se, že mám vybráno na dalších nejméně tisíc let," zatvářil se znechuceně, „Včera jsem vypil tolik vody, co ne za celý svůj život."

„Ty vodu nepiješ?" vykulila oči, „A co..., jídlo..." nahlas polkla, protože jeho pohled ji prozradil, že nikoliv. Udiveně zamrkala, „Ale co..." Pak ji to došlo, „Já myslela..." Nolan se nahlas rozesmál.

„Myslela jsi, že mě nacpeš těma vašima sračkama a naliješ do mě ten sajrajt?" Nepřestával se smát, „Ne, poklade. Jediný, co potřebuju, je krev."

„Tak to máš smůlu, upíre!" uraženě se na něj zamračila a otočila se k odchodu.

„Počkej, poklade..., vzhledem k tomu, že normálně vodu nepiju a tudíž záchod nepoužívám, docela bych ocenil, kdybys mne na něj nyní pustila."

„Jako..., na záchod?" Vydechla překvapeně.

„Jako na záchod, poklade..." zamrkal na ni a zatahal za své okovy, aby ji dal najevo, že s nimi se nikam nedostane.

Flaidé nahlas polkla a podezřívavě si ho změřila. Pak její pohled zabloudil na druhý konec místnosti, kde byli dřevěné dveře, vedoucí na toaletu.

„Klidně se počůrej!" Nakrčila na něj nos a opět udělala krok ke dveřím. Pak se ale zastavila a několik dlouhých vteřin váhala, co udělat, „Tak dobrá..." povzdychla si rezignovaně, „Odpoutám tě ode zdi, ale ruce a nohy ti nechám spoutány, souhlasíš?"

„Co může jeden vyhládlý..., vysláblý a ubohý upír také dělat?" Zatvářil se zničeně a do svého výrazu se snažil dát co nejvíce hraného zoufalství.