Nolan zhodnotil situaci velmi rychle. Nejdůležitější pro něj byla bezpečnost jeho rodiny. Jeho manželky a jeho nenarozeného syna. Ač proti němu za normálních okolností neměla Aurora žádné šance, musel vzít v potaz, že to byla ona, kdo dokázal zlikvidovat všechny Původní. A pak tu byla malá Lucie, nemohl ohrozit ani její život.

Vědomí, že je Fallon ovšem jeho syn, ho značně vyvedlo z míry. Konečně pochopil, co bylo tím, co před ním Fallon tajil. A ač ho v tomto případě dokázal obelstít, stejně nevěřil tomu, že by jeho úsudek, co se týká jeho charakteru byl tak špatný. Tomu prostě nevěřil, a vsadil vše na jednu kartu. Ač tušil ze strany Aurory nějakou zradu, vydal se jí napospas, jen aby měl jistotu, že bude jeho rodina v bezpečí.

„Tak fajn," řekl Nolan s opovržením, „Co po mě chceš, Auroro?" Rozhlédl se kolem sebe. Nacházeli se právě kdesi v podzemí jejího utajeného sídla, kam se nechal Nolan zcela dobrovolně odvézt.

„Co myslíš?!" Zašklebila se s arogantním výrazem ve tváři, vědoma si své krásy, „Chci tebe!" Nolan nevěřícně zatřásl hlavou.

„Už tě nemiluju Auroro. A abych pravdu řekl, už mě ani nezajímá, proč jsi tehdy zmizela..., máš mě! Jsem tu, tak pusť Sophiinu dceru."

„Phe! Na lásku ti kašlu, hlupáku! Nikdy jsem tě nemilovala..., chtěla jsem od tebe jen jedno..., syna!" Zaklepala si rudým nehtem na spodní ret a přehlédla ho pohledem, „A toho mám!" nakrčila nos a kývla směrem k Fallonovi, který stál opodál. Ovšem značně vyveden z míry, to Nolan poznal. Bylo zřejmé, že ho jeho matka využila. Jeho sílu a moc a zcela přesně ho neinformovala o tom, co se tehdy stalo.

„Proč jsi mi zamlčela, že mám syna?!" Vyštěkl Nolan naštvaně, „To že jsi zmizela ty, bylo, jak koukám, to nejlepší, co mě mohlo potkat, ale to..., že jsi mě připravila o syna, ti nikdy neodpustím!"

„Nestojím o tvé odpuštění, hlupáku!" zasmála se arogantním smíchem, „Mám moc! To já jsem Godias a ani ty..., jsi nebyl schopen mne vypátrat. A to proto, že mám i tvého syna. Fallon je silný a mocný po tobě, ale ty jsi mocnější, a to se se mi nelíbí! Proto..., potřebuji jeho!" Zapíchla prst do vzduchu kamsi do neznáma.

„Jeho?" Zamračil se Nolan.

„Tvého syna, který se narodil ze skutečné lásky. Syna nejmocnějšího Původního na planetě, kterým ty bezpochyby jsi..., Bastiena. A až přijde čas..., vezmu si ho, a nebude nikdo, kdo by mi v tom zabránil!"

„Zapomněla jsi na mě? Já..., ti to totiž nikdy nedovolím!"

„Ty už se odtud nikdy nedostaneš, hlupáku! Myslíš, že jsem čekala tak dlouho, a pak si tě nechám jen tak protéct mezi prsty?" zatřásla sebevědomě hlavou, „Nikdy! Nemůžu uvěřit, že někdo jako ty..., může být takový lidumil. Máš tak bezmeznou moc a nepoužíváš ji. Jsi tak silný a tvá nadvláda je bezmezná..., a je ti k ničemu, protože máš srdce! Ale Bastien, bude ještě silnější..., narodil se z pravé lásky, tedy bude silnější, než tenhle budižkničemu!" Zamračila se na Fallona a hodila na něj nenávistný pohled, „Tohle individuum..., je prosím můj syn! Není mi k ničemu..., protože je celý ty! Místo hlavy, používá srdce!"

„Hmm," Zašklebil se Nolan a složil si ruce na prsou, „Zato ty..., jsi ho neměla nikdy, ty zmije!"

„Tak dost..." dupla si Aurora, „Teď se postaráme o tebe. Sám se připoutáš těmi okovy ke zdi."

„Myslíš snad, že mne dokáží zadržet?" rozesmál se Nolan, „Víš moc dobře, že ani deset párů okovů, mne nezadrží!"

„Ale zadrží. Jsou totiž napuštěny sporýšem. A pak..., vypiješ tohle..., sporýš, který nyní bude jedinou tvou potravou. A po něm..., i ty..., budeš, jak batole, miláčku."