Od posledního incidentu s Fallonem, začal být Nolan pozornější ke všemu, co se týkalo jeho. Samozřejmě tak, aby si toho nevšiml.

Ten den Slain s Fallonem vyrazili do místního nevěstince a Nolan s Flaidé a Sophie s Tristanem se rozvalovali před krbem v obývacím pokoji.

„Se divím, že jsi nešel s nimi..." popíchla Flaidé Nolana. Byl to jen žert, ale tentokrát jak se zdá, to Nolan jako žert nevzal. S tváří brunátnou zlostí, se podíval na Flaidé a zprudka vypustil přebytečný vzduch z plic.

„Kruci!" Vyprskl naštvaně, „Kdybych mohl, přehnu tě přes koleno! Ani v žertu neříkej nic takového! Jak tě mohlo vůbec napadnout, něco takového vypustit z pusy! Jsem otec! Za chvíli jím budu kruci a ty..." opravdu měl co dělat, aby ji přes to koleno neohnul, „A ty jsi moje žena. Tedy budeš..., brzy!" Zamračil se na ni a pak se uraženě odvrátil. Flaidé však měla co dělat, aby nevyprskla smíchy. Její upír dokáže být i uražený? Takového ho ještě neviděla, a fakt zatoužila, ho ještě pozlobit.

„Ale no ták..., upíre..." zabublala, „Jen jsem si dělala legraci. Což pak si myslíš, že bych tě sakra pustila do bordelu?" Zašklebila se na něj, a když na ni pohlédl, poslala mu letmou pusu, „Koule bych ti ufikla!"

Znovu se na ni zamračil, ale už bylo vidět, že měl co dělat, aby se nerozesmál. A nebyl by to Nolan, aby se vydržel zlobit dlouho, a aby se hned nechytil jejího žertu.

„A ty bys mě nepustila?" Zatvářil se překvapeně, „Cožpak nevíš, že upíři jsou náruživější, než lidé? Že bez sexu nemůžou být? A mě je poklade, přes pět tisíc let, tedy bys už nějaký ten bordel a nějaký úlet sem tam, mohla přehlédnout, nemyslíš?" Zatvářil se nadmíru vážně a tentokrát se zamračila Flaidé. Také zbrunátněla a zalapala po dechu. Pak se Nolan rozchechtal na celé kolo. Flaidé konečně také došlo, že ji dostal a zašklebila se.

„Nezačínej si s upírem, poklade," cvrnknul ji do nosu a pak ji na špičku nosu políbil, „Ani ve snu by mě nenapadlo hledat potěšení jinde než ve tvé náruči, poklade...," zadíval se jí do očí a dlouze zapátral v její tváři. Pak si povzdechl, vstal a na chvíli zmizel za dveřmi své pracovny. Když se vrátil, zůstal stát před Flaidé a všichni na něj udiveně zírali.

Nějakou dobu Nolan zůstal bez hnutí, jako by o něčem přemýšlel a díval se na Flaidé. Ta už začala být z jeho chování nervózní, protože jak se zdálo, byl nervózní i on, a nevěděla proč.

„Tak jo..." vydechl náhle a zhluboka se nadechl. Sophie udiveně vykulila oči, protože ona jediná pochopila, co chce učinit. On..., Původní. Nolan ještě jednou zakroužil v obličeji ženy, která nosila pod srdcem jeho dědice a zprudka vydechl.

„Asi nejsem žádný terno..." vydechl náhle, a ihned rychle pokračoval, jako by měl strach, aby si to nerozmyslel, „Když se to tak vezme, tak průměrný lidský život bude kolem osmdesáti let. A mě je poklade více, jak 5300 let. Což představuje kolem sedmdesáti lidských životů, které jsem prožil," znovu se nadechl, aby si dodal odvahy pokračovat, „Nechoval jsem se za svůj život vždy tak, abych byl na sebe pyšný. Někdy se člověk neubrání tomu, aby nezhřešil, nebo nešlápl vedle. Vždy jsem se ale snažil žít tak, abych se mohl podívat do očí těm, které miluji," náhle zalapal po dechu, jako kdyby mu najednou došel vzduch. Pak se sesunul k zemi a poklekl před vykulenou Flaidé, „A tebe miluji, Flaidé. A bude mi ctí a privilegiem, když se staneš mojí ženou." Otevřel nádhernou zlatou krabičku a přistrčil ji Flaidé před nos.